Předmluva

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních organizací (členů ISO). Na mezinárodních normách obvykle pracují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být zastoupen v této technické komisi. Práce se zúčastňují i mezinárodní organizace, vládní i nevládní, s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.

Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % členů z hlasujících členů.

Mezinárodní norma ISO 5466 byla připravena technickou komisí ISO/TC 42 Fotografie.

Toto třetí vydání ruší a nahrazuje vydání druhé (ISO 5466: 1986), jehož je technickou revizí.

Přílohy A, B, C, D, E, F a G této normy jsou pouze informativní.

Úvod

Fotografický film je důležitým dokumentárním a obrazovým materiálem. Uznává se potřebnost informací na uchovávaných fotografických filmech, které mají zákonnou, vědeckou, průmyslovou, uměleckou nebo historickou hodnotu. Tyto záznamy se používají v archivech, v muzeích, v knihovnách, ve vládních úřadech, v obchodě a na vysokých školách. Jejich hodnota vede k zaměření pozornosti na péči o tyto záznamy tak, aby byla zajištěna jejich pokud možno nejdelší životnost [1], [2].

Filmy mohou být znehodnoceny různými vlivy, které lze rozdělit do tří skupin:

a) vlastnosti fotografických filmů

Stálost fotografických filmových záznamů závisí na fysikálních a chemických vlastnostech filmu. K uložení jsou vhodné pouze bezpečné fotografické filmy; požadavky na tyto filmy obsahuje ISO 543.

Podle délky uložení může být film zařazen do jedné ze tří skupin:

1) střednědobé,

2) dlouhodobé,

3) trvalé.

Nejlepším filmovým materiálem pro uložení je film stříbro-želatinový, který vyhovuje požadavkům na „archivní" film podle ISO 10602.

Tato norma platí také pro zpracované filmy barevné, diazografické (viz ISO 8225) a vesikulární (ISO 9718). Tyto filmy nejsou sice vhodné pro trvalé uložení, ale u mnoha z nich byla zjištěna vynikající stálost při střednědobém i dlouhodobém uložení.

K optimálnímu uchování záznamu informace má být použit film vhodný pro archivní uložení, který je uložen za podmínek trvalého uložení;

b) fotografické zpracování filmu

Pro stříbro-želatinový archivní film je v ISO 10602 stanoven nejvyšší přípustný obsah zbytkového thiosíranu a zbytkových sloučenin stříbra.

Pro diazografický film je v ISO 8225 uvedena vhodná zkouška úplného vyvolání. Pro vesikulární film je v ISO 9718 uvedena jednak zkouška úplného vyvolání a jednak zkouška na zbytkové diazoniové soli;