Stálost barevných fotografií, vystavovaných uvnitř nebo venku, je ovlivňována především dobou vystavení světlu, spektrálním složením osvětlení a okolními podmínkami. (Avšak reakce určitého nižšího slábnutí a vzniku skvrn obrazového záznamu vlivem hydrolytické stálosti v průběhu doby vystavování pokračuje a bude přispívat k celkové změně jeho kvality.) Pro některé typy barevných fotografií je zvláště škodlivé ultrafialové záření, které může být příčinou jejich slábnutí, stejně tak, jako degradace plastických vrstev, např. pigmentované polyetylnové vrstvy na podložce RC papírů.

V praxi jsou barevné fotografie uchovávány a vystavovány za proměnných kombinací teploty, relativní vlhkosti a osvětlení a na různě dlouhou dobu. Z tohoto důvodu není možné přesně předpovědět dobu použitelnosti daného typu fotografického materiálu, aniž by byly předem známy určité podmínky uchovávání a vystavování. Kromě toho, velikost změny, která je přijatelná, se značně liší od pozorovatele k pozorovateli a je ovlivňována typem scény a barevnou kvalitou obrazového záznamu.

Po rozsáhlém zkoušení amatérských a profesionálních barevných fotografií, u nichž byl povolen různý stupeň slábnutí a/nebo vzniku skvrn, nebylo dosaženo shody, pokud jde o to, jaká změna je přijatelná pro různá kritéria kvality obrazu. Z tohoto důvodu tato norma neurčuje „přijatelné" doby dosažení zvolených změn slábnutí a barevného vyvážení obrazového záznamu. Nicméně, obecně přijatelné limity změn jsou dvojnásobek změny celkové hustoty a změny barevného vyvážení. Z tohoto důvodu byla v této normě pro předpověď změn hustoty a barevného vyvážení obrazového záznamu použita různá kritéria.

V praxi se stanovení těchto změn provádí pomocí senzitogramů, které jsou exponovány a pečlivě zpracovány v souladu s doporučeními výrobce tak, aby bylo nakonec dosaženo:

a) plochy s minimální hustotou d_min;

b) rovnoměrných neutrálních polí o hustotě 1,0 nad d_min;

c) polí o rovnoměrné hustotě azurového, purpurového nebo žlutého barviva, majícím hustotu pod červeným, zeleným nebo modrým světlem 1,0 nad d_min.

Pro zjednodušení přípravy zkoušených vzorků a získání údajů, je počáteční hustota 1,0 nad d_min určena pro zkoušky obou stálostí, a to hydrolytické a světelné, i když bylo zjištěno, že slábnutí obrazového záznamu vlivem uvedených stálostí mají všeobecně odlišné vizuální charakteristiky^[1]. Účinky slábnutí obrazového záznamu vlivem světelné stálosti, zaznamenané jako procentuální změny hustoty, mají sklon být poměrně větší v částech obrazového záznamu s nižší hustotou (t. j. v rozsahu od 0,1 do 0,5 nad d_min), než účinky jeho slábnutí vlivem hydrolytické stálosti, na plochách s vysokou hustotou obrazového záznamu. Naopak, účinky slábnutí obrazového záznamu jsou obecně více pozorovatelné při vyšších hustotách než při hustotách nižších. Úbytky hustoty vlivem hydrolytické stálosti, zaznamenané jako procentuální změny hustoty, mají sklon být si, více nebo méně, v celkovém rozsahu hustoty rovny (viz přílohu A). Uživatel může posoudit různé výsledky zkoušek světelné a hydrolytické stálosti vizuálně, na základě rozdílů těchto dvou typů stálostí.

Obrazové zkoušky mohou být nápomocné v odhadu vizuálních změn, ke kterým dochází při zkouškách světelné a hydrolytické stálosti, ale nejsou zahrnuty v této normě, protože pouze jedna scéna není reprezentativní pro širokou rozmanitost scén, se kterými se skutečně ve fotografii setkáváme.

Obrazové záznamy na většině moderních barevných filmů a papírů, při uchovávání bez přístupu světla a při pokojových teplotách, slábnou a vznikají na nich skvrny tak pomalu, že je možno hodnotit jejich hydrolytickou stálost při jejich uchovávání jednoduše, pomocí měření změn na vzorcích v průběhu času. V takových případech by získání údaje, který by v plné míře odpovídal skutečnosti, vyžadovalo i mnoho let. Avšak takový údaj je možno získat v případě, kdy lze v relativně krátkém čase odhadnout pravděpodobné dlouhodobé chování obrazového záznamu, pokud jde o jeho slábnutí a vznik skvrn při mírných nebo nízkých teplotách, a to pomocí zkoušek, urychlujících stárnutí, prováděných při vysokých teplotách. Vliv relativní vlhkosti může být hodnocen také pomocí zkoušek vodivosti při vysokých teplotách a dvou nebo více úrovních vlhkosti.

Podobně může být získána informace o světelné stálosti barevných fotografií, a to pomocí urychlených zkoušek uvedené stálosti. Ty vyžadují speciální zkušební zařízení se zdroji světla o vysoké intenzitě, ve kterém mohou být senzitogramy exponovány dny, týdny, měsíce nebo dokonce léta, aby byla získána žádaná hodnota slábnutí obrazového záznamu (nebo vzniku skvrn). Teplota vzorků a obsah jejich vlhkosti musí být v průběhu zkušebního období kontrolovány a typy světelných zdrojů musí být zvoleny tak, aby byl získán údaj o světelné stálosti, který by byl v uspokojivé korelaci s těmi, které byly získány za normálních podmínek.