Úvod

Cílem této zkušební metody je určit zaclonění, které je způsobeno různými částmi stroje na kruhu kolem stroje při zkoušce viditelnosti z bodu, který napodobuje polohu očí 50. percentilu řidičů strojů pro zemní práce.

Zvolený kruh pro zkoušku viditelnosti na zkušebním povrchu má poloměr 12 m a střed v bodě polohy očí. Pro sektor vidění a pro viditelné pole se pro určení zaclonění na větším poloměru použije oblouk na zkušebním povrchu o poloměru 19 m, s jeho středem ve středu polohy světelného zdroje.

Zkušební metoda připouští u řidiče schopnost měnit polohu očí a polohu hlavy na stanovišti řidiče. Toto má za následek použití rozteče světelných zdrojů do 405 mm pro sektor a pro pole vidění a rozteč světelných zdrojů 205 mm pro pole výhledu. Jmenovitá rozteč očí 65 mm je použita pro základní rozteč světelných zdrojů.

Objasnění k části 1

Zde je třeba stanovit možnost řidiče strojů pro zemní práce obhlédnout plochu kolem stroje s přihlédnutím ke specifické konstrukci stroje, funkci a provozu. Část 1 ISO 5006 udává zkušební metodu, která dovolí uživatelům stanovit viditelnost, která je možná u běžných strojů.

Kruhová plocha viditelnosti o poloměru 12 m na zkušebním povrchu byla volena proto, že je praktická z hlediska snadnosti zkoušky. Znázorňuje rozměry typické ulice v městských oblastech a představuje možnost pozorovat v dostatečné vzdálenosti podmínky na viditelné ploše, užitečné pro konstrukci stroje.

Umístění vlákna osvětlovací žárovky bylo stanoveno na základě polohy očí 50. percentilu řidičů strojů pro zemní práce. Rozteč zdrojů světla byla založena na typické binokulární rozteči očí řidičů. Sekundární rozteče zdroje světla berou v úvahu možnost řidiče pootáčet očima, hlavou na horní části těla a horní částí těla při použití konvenčního sedadlového pásu.

Plocha okolo stroje je rozdělena na čtyři specifické části plochy. Přední část plochy je sektor, ve kterém je viditelnost požadována pro přední přímou dráhu pohybu. Je to nejmenší sektor, protože při vyšší rychlosti pohybu je pozorovací vzdálenost obvykle velká a tak skutečná délka úsečky výhledu je důležitá.

Druhá část plochy pro zkoušku viditelnosti je přední plocha nacházející se vně sektoru vidění. Viditelnost na této ploše je potřebná pro pojezd nebo použití stroje při nízké rychlosti, která vyplývá z funkce řízení užívaného k pohybu na levou nebo pravou část této plochy.

Třetí část plochy pro zkoušku viditelnosti je zadní levá a pravá plocha. Tato je důležitá obdobně jak je uvedeno výše s výjimkou, že se stroj pohybuje dozadu. Sekundární rozteč zdroje světla je pro tuto plochu menší, protože změna polohy očí je omezena tím, že se otáčí pouze horní část těla.

Čtvrtá část plochy je středová zadní plocha. Má větší délku úsečky, protože při pomalejší rychlosti při zpětném pohybu je potřebné poskytnout řidiči výhled na širší viditelné pole. Je použita pouze primární rozteč světelných zdrojů, protože řidič má omezenou možnost pohybu.

Určitý stroj se ustaví podle určených podmínek, protože uspořádání a poloha stroje a jeho vybavení přímo ovlivňuje vzniklé zaclonění.

1   Předmět normy

Tato norma udává metodu statické zkoušky k určení jevu zaclonění způsobeného částmi základního stroje s pracovním zařízením podle údajů výrobce. Jev zaclonění se určí na kruhu pro zkoušku viditelnosti kolem stroje z bodu polohy očí sedícího řidiče. Používá se u strojů pro zemní práce, které mají určenou polohu sedícího řidiče a které pracují na staveništi nebo se pohybují po pozemních komunikacích.

Zkoušky viditelnosti pracovních nástrojů a další měření jsou uvedeny příloze B.

Zdroj: www.cni.cz