Předmluva

Tato Evropská norma byla vypracována technickou komisí CEN/TC 137 „Vyhodnocování zatížení pracovního místa" jejíž sekretariát zajišťuje DIN.

Tato norma byla předložena k závěrečnému hlasování a jeho výsledek byl pozitivní.

Této evropské normě musí být dán status národní normy buď vydáním identického textu nebo schválením k přímému používání nejpozději do ledna 1994; do stejného data musí být staženy normy, které jsou s ní v rozporu.

Ve shodě s mezinárodními předpisy CEN/CENELEC tuto evropskou normu jsou povinny uplatnit následující státy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené Království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.

0 Úvod

Podíl částic prachu, které jsou vdechovány do lidského těla, závisí na vlastnostech částic, na rychlosti a směru pohybu vzduchu v blízkosti těla, na dechové frekvenci a na tom, zda se dýchá nosem nebo ústy. Vdechované částice se mohou usazovat kdekoliv v dýchacím ústrojí nebo mohou být vydechovány. Místo, kde se částice ukládají, nebo pravděpodobnost, že budou vydechnuty, závisí na vlastnostech těchto částic, dýchacího ústrojí, na způsobu dýchání a dalších faktorech.

Kapalné částice nebo rozpustné složky pevných částic mohou být vstřebány tkáněmi, na něž se ukládají. Částice mohou způsobit poškození v blízkosti místa ukládání, jsou-li korosivní, radioaktivní nebo schopné vyvolat jinou formu poškození. Nerozpustné částice mohou být transportovány do jiné části dýchacího ústrojí nebo těla, kde mohou být absorbovány nebo mohou vyvolat biologické účinky.

Mezi jednotlivými osobami existují velké rozdíly co do pravděpodobnosti vdechnutí částic, jejich ukládání, reakce na uložení a samočištění plic. Nicméně lze pro zdravotnické účely definovat konvence pro odběr vzorků poletavého prachu podle velikosti částic. Tyto konvence vyjadřují vztahy mezi aerodynamickým průměrem částic a frakcemi, které se mají odebírat nebo měřit, což přibližně odpovídá frakcím, jež pronikají do oblastí dýchacího ústrojí za průměrných podmínek. Měření prováděná podle těchto konvencí pravděpodobně poskytnou lepší vztah mezi naměřenou koncentrací poletavého prachu a rizikem onemocnění.

POZNÁMKA - Další informace o faktorech ovlivňujících vdechování a ukládání a o jejich uplatňování v normách, viz citace [8], [9], [10], [11], [12] a [13].

1  Předmět normy

Tato norma definuje konvence pro odběr vzorků velikostních frakcí, jež musí být používány při hodnocení možných účinků poletavého prachu vdechovaného na pracovišti na zdraví. Konvence jsou odvozeny z experimentálních údajů pro zdravé dospělé osoby. Tyto konvence jsou definovány pro vdechovatelné, thorakální a respirabilní frakce; extrathorakální a tracheobronchiální konvence lze vypočítat z definovaných konvencí. (Pro vdechovatelnou - „inhalable" - frakci se někdy používá termín „inspirable" - tyto termíny jsou ekvivalentní. Terminologií frakcí se zabývá příloha A.) Předpoklady jsou uvedeny v kapitole 4. Zvolená konvence bude záviset na oblasti účinku dané složky poletavého prachu (viz kapitolu 3). Konvence jsou určeny ke stanovení hmotnostních frakcí, lze jich však rovněž používat k vyhodnocení celkového povrchu nebo počtu částic v odebraném vzorku.

V praxi budou konvence často používány při specifikaci přístrojů pro odběr vzorků poletavého prachu měření koncentrací odpovídajících definovaným frakcím. Je třeba podotknout, že experimentální chyba při testování přístrojů a případná závislost na jiných faktorech, než je aerodynamický průměr, znamená, že je možné pouze konstatovat pravděpodobnost, že parametry přístroje spadají do určitého rozmezí a že různé přístroje pracují v přijatelném rozmezí.

POZNÁMKA - Otázka porovnávání přístrojů s konvencemi je předmětem jiné normy.