Předmluva

Na základě kladného výsledku dotazníkového průzkumu mezi členy se v říjnu 1991 rozhodl Technický výbor CEN předložit mezinárodní normu:

ISO 8662-1:1988 „Ruční mechanizované nářadí - Měření vibrací na rukojeti - Část 1: Všeobecně" k formálnímu hlasování.

Výsledek hlasování byl kladný.

Tato Evropská norma musí být zavedena buď převzetím identického textu nebo schválením k přímému požívání, nejpozději do dubna 1993 a národní normy, které jsou s ní v rozporu musí být zrušeny nejpozději do dubna 1993.

V souladu s Vnitřními předpisy CEN/CENELEC jsou následující země povinny převzít tuto evropskou normu:

Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

Poznámka ke schválení

Text mezinárodní normy ISO 8662-1:1988 byl schválen výborem CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv změn.

Úvod k evropské normě

V zásadě existují dva hlavní důvody pro měření vibrací na rukojeti.

Za prvé je třeba zjistit dávku vibrací. Za tím účelem se údaje o naměřeném zrychlení vibrací doplní údaji o expozici vibracím nářadí v průběhu typického pracovního dne. Měřené hodnoty vibrací by se měly zjišťovat takovým způsobem, aby co nejvěrněji vyjadřovaly skutečnou situaci při práci. Měly by se také měřit po dostatečně dlouhou dobu, aby bylo možno získat dobré průměrné hodnoty, které vystihují skutečnou denní expozici. Aby bylo možno vzít v úvahu různé hladiny vibrací vyskytující se na přidržovaném povrchu nebo na vibrující rukojeti, je vhodné použít větší počet měřicích míst. Vibrační dávku lze přepočítat na ekvivalentní hladinu, která by podle předpokladu byla konstantní po referenční dobu (např. 4 h). Tuto ekvivalentní hodnotu vibrací lze pak použít pro hodnocení rizika poškození z expozice vibracím za použití schválených kritérií pro posuzování rizika poškození.

Druhým důvodem je porovnání vibrací různých nářadí nebo strojů nebo různých modelů stejného nářadí. Směrnice o bezpečnosti při práci se stroji 89/392/EEC taková měření vyžaduje s tím, že jejich výsledky se uvedou v návodu k obsluze a ve firemní literatuře, jestliže jsou tyto hodnoty větší než 2,5 m. s^-2. Pokud se jedná o hodnoty menší než 2,5 m. s^-2, měla by být tato skutečnost konstatována.

První způsob měření se nazývá provozní měření a druhý typové zkušební měření.

Provozní měření vyžadují přesné měření vibrací v průběhu působení vibrací a výsledky do značné míry závisí na zvoleném pracovním postupu nebo způsobu použití nářadí. Z toho důvodu nemohou být provozní měření použita pro typovou zkoušku nářadí.

Typové zkoušky vyžadují přesná a reprodukovatelná měření. Je žádoucí, aby výsledky různých laboratoří byly v rámci určených mezí stejné. To vyžaduje, aby pracovní postup nebo způsob používání nářadí v průběhu měření byl přesně definován. Za normálních okolností by tento postup měl být typický pro způsob používání nářadí nebo stroje v praxi. Bohužel musí být v některých případech použit uměle vytvořený pracovní postup netypický pro způsob použití nářadí v terénu, neboť jinak nelze zajistit dostatečnou přesnost. Hodnoty vibrací zjištěné při typových zkouškách mají ležet v rozsahu výsledků měření uskutečněných v provozních podmínkách, avšak mají být méně proměnné. Je zřejmé, že typové zkoušky nemohou při posuzování vibrací na pracovním místě nahradit provozní měření.

ENV 25 349¹⁾ definuje veličiny a dává obecný návod pro měření a posuzování rizika v provozních podmínkách. Ve specifických normách budou uvedeny pokyny stanovující postup při provozních měřeních různých typů strojního zařízení.

EN 28 662-1 definuje minimální obecné požadavky na typová měření nářadí a jednotlivé části EN 28 662 přesně stanovují metodiky typových zkoušek určitých nářadí.

_______________

1)Národní poznámka: ENV 25349 je idt. ISO 5349.