Předmluva

Tato norma tvoří druhou část evropské normy na „Bezpečnost hraček". Jejím účelem je vyloučit hračky, které vystavují dítě nebezpečí ohně.

Tuto část normy je třeba používat společně s částí 1.

Během přípravy této normy byly vzaty za základ obvyklé typy hraček, a to bylo rozhodující pro zkoušení výrobků definovaných v předmětu normy.

Tato evropská norma byla vypracována na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu a podporuje splnění podstatných požadavků směrnice (směrnic) EU.*)

Tato evropská norma dostane status národní normy buď vydáním identického textu nebo jejím schválením k přímému používání nejpozději v dubnu 1994 a národní normy, které jsou s ní v rozporu, musí být zrušeny nejpozději do dubna 1994.

Tato norma byla přijata a podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny převzít tyto země: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

Úvod

Tato evropská norma na bezpečnost hraček se skládá z následujících částí:

Část 1: Mechanické a fyzikální vlastnosti

Část 2: Hořlavost

Část 3: Migrace určitých prvků

Část 4: Soupravy pro chemické pokusy a podobné činnosti

Část 5: Chemické hračky (soupravy) jiné než soupravy pro pokusy.

Tato norma je částí 2 evropské normy na bezpečnost hraček, EN 71.

Údajů týkajících se rizik souvisejících s hořlavostí hraček je k dispozici velmi málo. Předpokládanému ohrožení se věnuje mnoho pozornosti, ale ověřených skutečností je nedostatek.

K více než 80 % úmrtí dětí, která mají původ v požáru, dochází zadušením z kouře. Tato norma nebyla nikdy určena k tomu, aby řešila toto hledisko, protože se výhradně zabývá hořlavostí materiálů. V každém případě množství hořlavých materiálů obsažených v hračkách v okolí dítěte je nevýznamné v porovnání s ostatními domácími předměty, jako jsou nábytek, záclony, lůžkoviny apod.

Tato norma se má zabývat pouze určitými riziky. Teoreticky všechny materiály hoří, jsou-li vystaveny po dostatečně dlouhou dobu stanovenému zdroji zapálení. Obsah normy byl tedy zaměřen na hračky, jako jsou

a) obleky oblékané dětmi (převlekové kostýmy), zejména ty, které mají kapuce, vlající pláštěnky apod.;

b) hračky, do kterých může dítě vstoupit, jako jsou stany, domky;

c) hračky na mazlení (vycpané hračky);

d) hračky, které se oblékají a které jsou ve formě masek, paruk apod.

Rizika v těchto případech vznikají přímým dotykem dítěte s výrobkem. Jestliže se materiály zapálí, měly by mít takovou rychlost šíření plamene, která dítěti umožňuje odstranit, strhnout nebo zbavit se takového výrobku dříve, než nastane vážné poranění.

*) Upraveno v souladu s opravenkou AC:1995.