V některých zemích je preferováno umístění na mastoidálním výstupku, jinde je vedle tohoto umístění používáno i umístění na čele. Pro tyto dvě pozice platí rozdílné hodnoty REPHS, viz příloha C.

Pro měření vedení kostí je nezbytné stanovit jednak statickou sílu přítlaku vibrátoru na lebku nebo na mechanický vazební člen, jednak určité geometrické tvary styčné plochy vibrátoru. Dále je obyčejně nezbytné použít maskovací šum pro ucho, které není zkoušeno, poněvadž by vybuzení lebky vibrátorem mohla zkoušená osoba slyšet tímto uchem místo uchem měřeným. Vedle REPHS je tedy nezbytné stanovit vhodné vlastnosti maskovacího šumu. Tyto vlastnosti jsou také stanoveny touto částí ISO 389. Díky tzv. efektu uzavřeného zvukovodu, kdy přiložením sluchátka, které generuje (vzduchem vedený) maskovací šum, dojde k poklesu prahu slyšení vedením kostí u ucha, které přijímá maskovací šum. Je nezbytné, aby byla dosažena taková hladina maskovacího šumu, která vyruší efekt uzavřeného zvukovodu a při které tak dojde k vhodnému maskování ucha, které není zkoušeno. Specifikace maskovacícho šumu v této části ISO 389 je založena na experimentálních měřeních, ze kterých byly referenční nulové hladiny odvozeny.

Použitím uvedených nulových hladin při kalibraci audiometrů se dosáhne toho, že naměřené hladiny prahů slyšení vedením kostí u osob s nepoškozeným sluchem nebo s poškozením sluchu čistě kochleárního typu (t. j. s nepoškozenými funkcemi vnějšího a středního ucha) budou srovnatelné s hladinami prahů slyšení stejných osob pomocí vedení vzduchem při použití referenčních nulových hladin podle ISO 389:1991 nebo ISO 389-2. Ačkoliv naprostou shodu prahů pro vedení vzduchem a kostí pro všechny osoby dané skupiny nelze díky biologické proměnlivosti přenosu zvuku vnějším a středním uchem a lebkou očekávat, zaručuje tato mezinárodní norma snížení průměrných odchylek pro danou skupinu osob na minimum.

Tato část normy ISO 389 je založena na zpracování hodnot poskytnutých laboratořemi ze tří zemí. Laboratoře používaly s uvedenými výjimkami stejné postupy zkoušení prahu slyšení. Zpracování obdržených hodnot ukázalo dobrou shodu. Bylo tedy možné normalizovat referenční nulové hladiny pomocí hodnot REPHS, které mohou být použity pro všechny kostní vibrátory používané v audiometrii, jestliže mají podobné vlastnosti jako ty, které byly použity v laboratořích. Systematická chyba, která vzniká díky tomuto záměrnému zjednodušení, bude malá ve srovnání s používanou velikostí skoku regulátoru při změně hladiny slyšení u používaných klinických audiometrů (5 dB).

1   Předmět normy

Tato mezinárodní norma stanovuje následující údaje pro kalibraci kostních vibrátorů pro audiometrická měření vedením kostí pro čisté tóny:

a) Referenční ekvivalentní prahové hladiny sil (REPHS) odpovídající prahu slyšení mladých, otologicky normálně vyvinutých osob pro vedení kostí. REPHS je hladina síly, kterou působí vibrátor na vazební člen daného typu (viz 5.3) za daných zkušebních podmínek, jestliže je buzen takovým napětím, které odpovídá normálnímu prahu slyšení při umístění na mastoidálním výstupku.

POZNÁMKA 1 Dodatečné hodnoty rozdílů mezi referenčními ekvivalentními hladinami prahových sil pro umístění na čele a na mastoidu jsou pro informaci zahrnuty v příloze C.

b) Základní parametry kostních vibrátorů a jejich aplikace na zkoušenou osobu a na mechanický vazební člen.

c) Základní parametry a hladiny maskovacího šumu pro ucho, které není zkoušeno.

Praktický návod, jak tuto normu použít při kalibraci audiometrů, je uveden v příloze B.

POZNÁMKA 2 Doporučené postupy pro audiometrii vedením kostí jsou uvedeny v ISO 8253-1.

Zdroj: www.cni.cz