Úvod

Výsledkem vývoje v oblasti měření lidského sluchu pro diagnostické účely ochrany a rehabilitace sluchu je velké rozšíření nabídky audiometrů. Přes široký rozsah dostupných přístrojů je audiometr však možné považovat za funkční jednotku, jejíž vlastnosti mohou být nezávisle určeny. Na základě určení technických parametrů těchto funkčních jednotek, je pak možné stanovit vlastnosti dalšího audiometrického vybavení, které takových jednotek využívá.

IEC 645: Audiometry se bude skládat z několika částí. Tato část je první z řady norem a obsahuje požadavky na tónové audiometry.

1   Předmět normy a oblast použití

Tato část mezinárodní normy IEC 645 stanoví všeobecné požadavky na audiometry a zvláštní požadavky na tónové audiometry, navržené k použití při určování hladiny prahu slyšení, v porovnání se standardní referenční prahovou hladinou, pomocí psychoakustických vyšetřovacích metod.

Účelem této části je zajistit:

a)  měření lidského sluchu, zvláště prahu slyšení, daného lidského ucha prováděné různými audiometry, které vyhovují požadavkům této části, pomocí metod popsaných v ISO 8253-1 a ISO 6189 (viz kapitola 2), musí poskytovat v podstatě stejné výsledky;

b)  získané výsledky musí reprezentovat platné porovnání prahu slyšení měřeného ucha s referenčním prahem slyšení.

Audiometry mohou být tříděny následujícími způsoby: podle typu měřicího signálu, který vytvářejí, podle druhu činnosti nebo podle komplexnosti rozsahu funkcí sluchu, které lze jimi vyšetřit (tj. diagnostické, vyhledávací atd.). Aby se však zracionalizovalo třídění audiometrů, je definováno pět tříd audiometrů.

Audiometry, s kterými lze provádět diagnostické vyšetření (tj. mají minimální vybavení jak pro vedení vzduchem, tak i pro vedení kostí), se označují třídami 1, 2 a 3. Přístroje vybavené jen pro vedení kostí se označují třídami 4 a 5.

Tato část pokrývá všeobecné požadavky na audiometry jako celky, jakož i na jejich funkční jednotky:zdroje signálu, prvky pro ovládání úrovně signálu a měniče.

Poněvadž určené jednotky kromě toho pokrývají většinu audiometrických aplikací, měly by přístroje, které nutně nemusí být konvenční tónové audiometry, a které nejsou stanoveny touto částí (jako je stimulátor sluchu pro záznam evokovaných potenciálů), ale které obsahují obvody používané k měření citlivosti sluchu nebo prezentaci supraliminálních signálů, vyhovovat tam, kde je to možné, příslušným kapitolám této části. Příslušné kapitoly (5 až 9) této části, které popisují provozní požadavky pro daný přístroj, může čtenář nalézt pomocí tabulky 1.