0   Úvod

Tato část ISO 4677 zabývající se aspiračním psychrometrem a ISO 4677-2 zabývající se mávacím psychrometrem specifikují metody přesného měření vlhkosti, nepředpisují však všechny podrobnosti o požadovaných psychrometrech. Účelem toho je zajistit, aby přístroje, které jsou správně navrženy a v různých zemích získaly schválení, nebyly svévolně vyloučeny z používání. Přesto však tyto metody nemusí nutně být vhodné pro všechny tradiční konstrukce psychrometrů. To by bylo možno odstranit pouze akceptováním nejnižšího obecného výkonnostního koeficientu.

Přijatý postup specifikující jen podstatné znaky několika důležitých tříd psychrometrů má nutně jistá omezení. Mělo by tudíž být samozřejmé, že je zapotřebí postupovat podle osvědčených postupů, a to jak při plnění požadavků příslušné části této normy, tak při provádění podrobností těch aspektů konstrukce a postupu, které nejsou specifikovány.

Ani tato část ISO 4677, ani ISO 4677-2 se nemají považovat za specifikaci požadavků na psychrometry vhodné pro meteorologické účely nebo pro jiná venkovní použití. V obou částech se však vlhkost měří pomocí stupnice, která se téměř univerzálně používá pro meteorologická měření na zemském povrchu a pro účely zkoušení materiálů.

Tato stupnice vlastně vznikla všeobecným přijetím konkrétních psychrometrických vzorců pro jednotlivé konstrukce psychrometrů. Reprezentativní jsou Sprungův vzorec pro Assmannův psychrometr a Ferrelův vzorec pro mávací psychrometr. Tyto vzorce lze zapsat s použitím psychrometrického koeficientu A, který se objevuje v psychrometrické rovnici uvedené v kapitole 7. Sprungův výsledek odpovídá konstantní hodnotě A rovné 6,6 x 10^-4 K^-1, kdežto Ferrelův výsledek odpovídá hodnotě, která při růstu teploty vlhkého teploměru z 0 ^oC na 30 ^oC roste z 6,6 x 10^-4 K^-1 na 6,8 x 10^-4 K^-1. Nejistota hodnoty A je v obou případech asi 10 %. Je však známo, že skutečné hodnoty A pro dva přístroje se navzájem liší mnohem méně než o 10 %. Obvyklou vlhkostní stupnici lze proto považovat za definovanou pro konstantní hodnotu A rovnou 6,7 x 10^-4 K^-1 (u obou typů přístrojů). Jelikož přesnost stanovení hodnoty A potřebná k dosažení určité přesnosti měření relativní vlhkosti při vzestupu teploty vlhkého teploměru nad 40 ^oC rychle klesá, lze tuto definici považovat za použitelnou pro teploty vlhkého teploměru až do hodnot téměř 100 ^oC (za předpokladu přibližně normálního atmosférického tlaku).

Nejistoty relativní vlhkosti uvedené v této normě souvisí s odchylkami od výsledků, které by odpovídaly této stupnici. Vztah mezi touto stupnicí a stupnicí skutečné vlhkosti je otázkou pro budoucnost. Dnešní nejistota v tomto vztahu odpovídá nejistotě hodnoty A přibližně 10 %. Takové snížení A by mohlo např. způsobit změnu odvozené hodnoty relativní vlhkosti při 20 ^oC z 50,0 % na 51,8 %.

Měření aspiračním psychrometrem je přesnější než měření mávacím psychrometrem. Má i jiné výhody, které se týkají menšího potřebného prostoru, možnosti použití odlišných typů teploměrů (např. elektrických), stínění teploměrových nádobek proti záření přicházejícímu zvenčí a nižších požadavků kladených na odbornost pozorovatele.

Při příčném proudění vzduchu v psychrometru se přístroj poněkud podobá mávacímu psychrometru, při podélném proudění vzduchu však hraje podstatnou roli stínění nádobky vlhkého teploměru proti záření a je nutno specifikovat další geometrické parametry.

V této normě se pro relativní vlhkost používá zkratka RV. Tato zkratka neoznačuje jednotku. Nejistoty hodnot relativní vlhkosti jsou vyjádřeny ve tvaru ±u % RV, což znamená, že hodnota relativní vlhkosti pravděpodobně leží v intervalu od (U - u) % do (U + u) %, kde U je pozorovaná relativní vlhkost. Všechny nejistoty mají konfidenční úroveň 95 %.