Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % z hlasujících členů.

Mezinárodní norma ISO 5725-6 byla připravena technickou komisí ISO/TC 69 Aplikace statistických metod, subkomise SC 6 Metody a výsledky měření.

Pod společným názvem Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření sestává ISO 5725 z následujících částí:

-  Část 1: Obecné zásady a definice

-  Část 2: Základní metoda pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření

-  Část 3: Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření

-  Část 4: Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody měření

-  Část 5: Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody měření

-  Část 6: Použití hodnot měr přesnosti v praxi.

ISO 5725, části 1 až 6 společně ruší a nahrazují ISO 5725:1986, která tím byla rozšířena tak, aby pokryla i správnost (navíc ke shodnosti) a mezilehlé podmínky shodnosti (navíc k podmínkám opakovatelnosti a reprodukovatelnosti).

Příloha A tvoří nedílnou součást této části ISO 5725.

Úvod

0.1   K popisu přesnosti metod měření používá ISO 5725 dvou termínů - „správnost" a „shodnost". „Správnost" se týká těsnosti shody mezi aritmetickým průměrem velkého počtu výsledků zkoušek a pravou nebo přijatou referenční hodnotou. „Shodnost" se týká těsnosti shody mezi výsledky zkoušek.

0.2   Potřeba uvažovat „shodnost" vzniká ze skutečnosti, že zkoušky, o nichž se předpokládá, že jsou provedeny na stejném materiálu za stejných podmínek, neposkytují obecně stejné výsledky. Příčinou jsou nevyhnutelné náhodné chyby, které jsou nedílnou součástí každého měřicího postupu; faktory, které ovlivňují výsledky měření nelze nikdy v plném rozsahu ovládat. Při praktické interpretaci měřených údajů je třeba vzít v úvahu jejich variabilitu. Může se například stát, že se rozdíl mezi výsledkem zkoušky a nějakou specifikovanou hodnotou bude pohybovat ve stejném rozmezí jako nevyhnutelné náhodné chyby a v takovémto případě nelze skutečnou odchylku od specifikované hodnoty stanovit. Podobně porovnání výsledků zkoušek dvou dávek materiálu nebude naznačovat zásadní změnu jakosti, jestliže lze rozdíl mezi výsledky přičíst na vrub změn, které jsou nevyhnutelnou součástí postupu měření.

0.3   ISO 5725, části 1 až 5 pojednávají o základních podmínkách a daných metodách hodnocení shodnosti (vyjadřované pomocí směrodatné odchylky opakovatelnosti a směrodatné odchylky reprodukovatelnosti) a správnosti (vyjadřované pomocí různých složek strannosti) měření získávaných pomocí normalizované metody měření. Takovéto hodnocení by nicméně nemělo smysl, pokud by se v praxi nenalezlo pro tyto výsledky žádné použití.

0.4   Za předpokladu, že se stanovila přesnost metody měření, používá tato část ISO 5725 tuto znalost v praktických situacích, jako je usnadnění obchodních jednání a sledování a zlepšování pracovního výkonu laboratoří.

1   Předmět normy

1.1   Účelem této části ISO 5725 je poskytnout určité ukázky, jak lze údaje o přesnosti používat v různých praktických situacích tím, že:

a)  poskytuje normalizovanou metodu výpočtu meze opakovatelnosti, meze reprodukovatelnosti a dalších mezí, použitelných při zkoumání výsledků zkoušek získaných normalizovanou metodou měření;

b)  poskytuje způsob, kontroly přijatelnosti výsledků zkoušek získaných za podmínek opakovatelnosti nebo reprodukovatelnosti;

c)  popisuje jak v určitém časovém úseku posoudit stabilitu výsledků uvnitř laboratoře a tím poskytuje metodu pro „řízení jakosti" prací uvnitř laboratoře;