Předmluva

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů (členů ISO). Na mezinárodních normách obvykle pracují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být zastoupen v této komisi. Práce se zúčastňují i mezinárodní organizace, vládní i nevládní, s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.

Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % z hlasujících členů.

Mezinárodní norma ISO 5725-1 byla připravena technickou komisí ISO/TC 69 Aplikace statistických metod , subkomise SC 6 Metody a výsledky měření .

Pod společným názvem Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření sestává ISO 5725 z následujících částí:

        -  Část 1: Obecné zásady a definice;

        -  Část 2: Základní metoda pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření;

        -  Část 3: Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření;

        -  Část 4: Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody měření;

        -  Část 5: Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody měření;

        -  Část 6: Použití hodnot měr přesnosti v praxi.

ISO 5725, části 1 až 6 společně ruší a nahrazují ISO 5725:1986, která tím byla rozšířena tak, aby pokryla i správnost (navíc ke shodnosti) a mezilehlé podmínky shodnosti (navíc k podmínkám opakovatelnosti a reprodukovatelnosti).

Příloha A tvoří nedílnou součást této části ISO 5725. Přílohy B, C a D jsou pouze informativní.

Úvod

0.1   K popisu přesnosti metod měření používá ISO 5725 dvou termínů - „správnost" a „shodnost". „Správnost" se týká těsnosti shody mezi aritmetickým průměrem velkého počtu výsledků zkoušek a skutečnou nebo přijatou referenční hodnotou. „Shodnost" se týká těsnosti shody mezi výsledky zkoušek.

0.2    Obecné úvahy o těchto pojmech jsou uvedeny v ISO 5725-1 a proto se v této části ISO 5725 již neopakují.

ISO 5725-1 se má studovat společně se všemi ostatními částmi ISO 5725 včetně této, protože poskytuje základní definice a obecné zásady.

0.3    Jestliže lze uvažovat o pravé hodnotě měřené vlastnosti, je předmětem zájmu „správnost" metody měření.

Ačkoliv pro některé metody měření nelze pravou hodnotu přesně poznat, může být k dispozici přijatá referenční hodnota měřené vlastnosti, například jsou-li k dispozici vhodné referenční materiály nebo lze-li referenční hodnotu určit odkazem na jinou metodu měření nebo pomocí přípravy známého vzorku. Správnost metody měření lze vyšetřit porovnáním přijaté referenční hodnoty s úrovní výsledků, které metoda měření poskytla. Správnost se běžně vyjadřuje pomocí strannosti. Strannost může nastat například při chemické analýze, jestliže metoda měření selhává, má-li zcela vyloučit nějaký prvek nebo je-li stanovení jednoho prvku ovlivňováno přítomností jiného.

0.4   Předmětem zájmu mohou být dvě míry správnosti a v této části ISO 5725 se obě berou v úvahu.

a) Strannost metody měření: existuje-li možnost, že metoda měření vyvolává strannost, která setrvává ať se měření provádějí kdekoliv a kdykoliv, pak je zájem o vyšetření „strannosti metody měření" (jak je definována v ISO 5725-1). To vyžaduje experiment zahrnující mnoho laboratoří, mnohem více než je popsáno v ISO 5725-2.

b) Strannost laboratoře: měření uvnitř jedné laboratoře mohou odhalit „strannost laboratoře" (jak je definovaná v ISO 5725-1). Navrhuje-li se uspořádání experimentu, aby se odhadla strannost laboratoře, má se tak činit s vědomím, že odhad bude platný pouze v době provádění experimentu. Prokázat, že strannost laboratoře se nemění, vyžaduje další pravidelné zkoušení; pro tento účel lze použít metodu popsanou v ISO 5725-6.