ICS 17.140.10

Desktriptory: acoustics, infrasonic frequencies, noise(sound), acoustic measurement, characteristics

Předmluva

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů (členů ISO). Na mezinárodních normách obvykle pracují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být zastoupen v této technické komisi. Práce se zúčastňují i mezinárodní organizace, vládní i nevládní, s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.

Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % hlasujících členů.

Mezinárodní norma ISO 7196 byla připravena technickou komisí ISO/TC 43, Akustika, subkomisí SC 1, Hluk.

Přílohy A a B této mezinárodní normy jsou pouze informativní.

Úvod

Již dříve byly normalizovány metody pro popis a hodnocení hluku různých zdrojů a s ohledem na různé vlivy na člověka (riziko poškození sluchu, reakce rozmrzelosti, hlasitost, vnímaná hlučnost, rušení řečové komunikace). Tyto metody jsou v hlavních rysech popsány v ISO 2204 a podrobně uvedeny v dalších mezinárodních normách, zahrnujících ISO 226, ISO 1996-1, ISO 1999, ISO/TR 3352 a ISO 3891. Ve všech těchto případech se předpokládá, že šířka pásma hluku leží buď v mezích konvenčních slyšitelných frekvencí od 20 Hz do 20000 Hz nebo ve stanoveném užším pásmu (například 45 Hz až 11200 Hz v případě vnímané hlučnosti letadel). Meze pásma 20 Hz a 20000 Hz také definují frekvenční rozsah, ve kterém jsou plně stanoveny vlastnosti zvukoměrů (viz IEC 651).

V praxi se některé hluky skládají ze složek nebo obsahují složky o frekvencích pod 20 Hz. V současné době neexistují normalizované metody měření akustického tlaku takových hluků, ani jejich popisu a hodnocení s ohledem na odezvu člověka. Ačkoliv výzkum v této oblasti není rozsáhlý, existují důkazy o účincích infrazvuku, které jsou pro člověka potenciálně škodlivé nebo nepříjemné a některé úřady mohou požadovat rozšíření daných vyhlášek nebo závazných předpisů upravujících emise hluku tak, aby zahrnovaly zdroje infrazvuku. Z tohoto důvodu a pro zajištění výměny informací a zabránění rozšíření neslučitelných postupů se považuje za vysoce žádoucí normalizace metod měření a popisu.

U člověka lze rozlišit mnoho druhů reakce a proto jsou v principu vhodné odpovídající, rozdílné metody popisu. Metoda popsaná v této mezinárodní normě odpovídá přímému vnímání infrazvuku. V současnosti je to jediná odezva člověka, pro níž existuje dostatek výsledků výzkumu. Některé publikace o obtěžování infrazvukem uvádějí, že obtěžování lze úzce vztahovat k přímému vnímání. Podle této podmínky by hladiny naměřené podle této mezinárodní normy vystihovaly obtěžování jakož i přímé vnímání.

Vnímání infrazvuku, ačkoliv je zřejmě zprostředkováno sluchovým mechanismem, se v některých ohledech liší od toho, co zpravidla chápeme pod pojmem slyšení. Obvyklý práh vnímání je značně vyšší než u slyšitelných frekvencí (kolem 100 dB vztaženým k 20 mPa na 10 Hz), zatímco pro vysoké hladiny se snášenlivost