Předmluva

Tato evropská norma byla připravena technickou komisí CEN/TC 231 „Vibrace a rázy", jejíž sekretariát spravuje DIN.

Této evropské normě musí být status národní normy buď převzetím identického textu nebo schválením k přímému používání nejpozději do února 1996 a národní normy, které jsou s ní v rozporu, musí být zrušeny nejpozději do února 1996.

Tato evropská norma byla vypracována na základě mandátu daného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu. Norma podporuje základním požadavky směrnic(e) Evropské unie.

V souladu s vnitřními předpisy CEN/CENELEC jsou následující země povinny převzít tuto normu: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

Úvod

Pro měření vibrací ručních nebo rukama vedených strojních zařízení existují dva základní důvody.

Prvním důvodem je určení dávky vibrací kombinací měření zrychlení vibrací a stanovením časového snímku vystihujícího intervaly, ve kterých se během typického pracovního dne nářadí používá. Měřené hodnoty vibrací se musí zjišťovat tak, aby maximálně realistickým způsobem reprezentovaly skutečnou situaci při práci. Hodnoty se musí měřit po dostatečně dlouhou dobu, aby umožňovaly získání správné průměrné hodnoty, která se má naměřit a která má reprezentovat skutečnou denní expozici. Aby byly vzaty v úvahu rozdílné hladiny vibrací na ploše úchopu nebo rukojeti, může být nutné měření na více místech, ke kterým se snímač připevňuje. Dávku vibrací lze převést na ekvivalentní hladinu, kterou je možné považovat za konstantní během referenční doby (např. čtyři hodiny). Tuto ekvivalentní hodnotu vibrací lze pak využít k hodnocení rizika poškození v důsledku expozice vibracím a to pomocí schválených kritérií pro posuzování rizika poškození.

Druhým důvodem je porovnání vibrací různých nářadí nebo strojů nebo různých typů stejného nářadí.

Směrnice o strojích vyžaduje měření a uvádění hodnot v návodech k použití a technické dokumentaci, jsou-li hodnoty vyšší než 2,5 m/s² a je-li hodnota nižší než 2,5 m/s², musí být tato skutečnost konstatována.

První měření se nazývají provozní měření a druhá zase typové zkoušky.

Provozní měření vyžadují přesná měření vibrací spojená s určením příslušného časového snímku a výsledky jsou velmi závislé na zvoleném postupu nebo způsobu použití nářadí. To znamená, že provozní měření nelze použít při typové zkoušce nářadí.

Typové zkoušky vyžadují přesná a reprodukovatelná měření. Základním požadavkem je, aby různé laboratoře získaly v rámci stanovených mezích stejné výsledky. To vyžaduje, aby pracovní postup nebo způsob použití nářadí nebo stroje během měření, byl přesně definován. Tento postup bude obvykle shodný se způsobem, s jakým se nářadí nebo stroj používá v praxi. Pro dosažení potřebné přesnosti je v některých případech bohužel nutné uplatnit náhradní postup, který neodpovídá typickému způsobu použití nářadí v praxi.

Velikost vibrací při typových zkouškách musí být v rozsahu provozních měření, má však mít nižší variabilitu. Je zřejmé, že měření při typové zkoušce nemohou nahradit provozní měření určená k posouzení expozice vibracím na pracovním místě.

ENV 25349 definuje veličiny a uvádí obecný návod k tomu, jak mohou být provozní měření a hodnocení rizika prováděna. V příslušných normách bude uveden návod k provádění provozních zkoušek u různých typů strojů.

EN 1033 definuje pro strojní zařízení vedená rukama všeobecné požadavky, které jsou potřebné k měření při typové zkoušce. Příslušné normy pro stroje definují přesné metodické pokyny pro typové zkoušení určitých druhů nářadí.

Tato evropská norma stanovuje všeobecný přístup, který se má použít při přípravě zkušebních předpisů pro měření vibrací na oblastech úchopu strojů vedených rukama. V případě ručního nářadí se musí vzít v úvahu EN 28662-1.

Předpisy založené na této evropské normě musí definovat laboratorní měřicí postupy zajišťující přesné a reprodukovatelné výsledky, které jsou co nejvíce ve shodě s výsledky naměřenými při reálných pracovních podmínkách. Výsledky takových zkušebních postupů musí přesně odrážet rozdíly v těch aspektech konstrukce nářadí, které ovlivňují vibrace v oblastech úchopu. Zkoušky provedené v souladu s těmito předpisy slouží k získání informace o vibračních vlastnostech daného vzorku nářadí, umožňují porovnání stejného typu nebo jiných typů nářadí, které se mají vyrábět.