MDT 583.3.08:001.4

Předmluva

ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů (členů ISO). Mezinárodní normy obvykle připravují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být v této technické komisi zastoupen. Práce se zúčastňují také vládní i nevládní organizace s nimiž ISO navázalo pracovní styk.

ISO  úzce  spolupracuje  s  Mezinárodní  elektrotechnickou  komisí  (IEC)  ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.

Návrhy mezinárodních norem, přijaté technickými komisemi, se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75% z hlasujících členů. Mezinárodní norma ISO 5-1 byla připravena technickou komisí ISO/TC 42.

Norma byla odsouhlasena členy ISO následujících zemí: Austrálie, Belgie, České republiky, Egypta, Francie, SRN, Maďarska, Itálie, Japonska, Mexika, Nizozemska, Polska, Spojeného království, USA, Ruska.

Žádný člen ISO nevznesl námitky k přijetí normy.

0   Úvod

Měření prostupových a odrazných vlastností předmětů a fotografií jsou nezbytná pro vědu, zabývající se fotografií a optikou. Jestliže světlo nebo jiná zářivá energie dopadne na předmět, je buď pohlcena nebo se jím šíří. Šíření mohou provázet jevy, jako je odraz, prostup, lom, ohyb, fluorescence a polarizace. Šířící se světlo se rozprostírá okolo předmětu v různých směrech. Při většině praktických aplikací není nutné ani žádoucí brát v úvahu šíření světla ve všech směrech, ale pouze to šířené světlo, které míjí předmět ve směru receptoru, např. oka.

Předmět moduluje tok zářivé energie od zdroje k receptoru. Množství energie, přenesené zářením za jednotku času se nazývá zářivý tok nebo jednoduše tok. Tato norma obsahuje metody, popisující měření modulačního toku ve zvoleném systému. K tomu, aby mohl být takový systém jednoznačně určen, musí být dány geometrické charakteristiky systému, spektrální složení toku, dopadajícího na vzorek, který má být měřen a spektrální citlivost receptoru. Jestliže charakteristiky odrazu zdroje nebo receptoru ovlivňují výsledky měření, jako je tomu např. při měření prostupnosti pomocí metody, používající opálového skla, musí být určeny.

U uvažované plochy vzorku, která je označována jako apertura vzorku, jejíž rozměry mohou být důležité při některých aplikacích, musí být určeno, jestli vzorek neobsahuje zjevné nehomogenity. Mají-li měření sloužit ke kvalitativnímu ohodnocení toho, jakým způsobem vzorek moduluje tok v daném praktickém případě, např. při vizuálním pohledu nebo kontaktním kopírování, je nevyhnutelné, aby geometrické a spektrální podmínky měření simulovaly podmínky takového konkrétního praktického případu.

Ve většině praktických případů se jedná o tok, šířený pomocí prostupu nebo odrazu, avšak někdy se setkáváme s kombinací těchto dvou nebo jiných toků. V takovém případě se proces označuje obecným pojmem „šíření".

Modulace se měří a vyjadřuje se jako bezrozměrný činitel modulace, který se rovná poměru toků, t. zn. toku, šířeného ve shora uvedených směrech a pouze takové části spektra, která je předmětem zájmu,