Předmluva

Tato evropská norma byla vypracována Technickou komisí CEN/TC 121 „Svařování", jejíž sekretariát vykonává DS. Příloha A je informativní a obsahuje bibliografii.

Této evropské normě se nejpozději do března 1995 uděluje status národní normy, a to vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání,a národní normy, které jsou s ní v rozporu se ruší nejpozději do března 1995 Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou povinny převzít tuto evropskou normu následující země: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

0   Úvod

Tato norma obsahuje klasifikaci a způsob označování svařovacích drátů podle jejich chemického složení a, pokud je to požadováno, podle meze kluzu, pevnosti v tahu a tažnosti jejich svarových kovů. Poměr meze kluzu a pevnosti v tahu je u svarového kovu všeobecně vyšší než u základního materiálu. Uživatelé musí proto mít na zřeteli, že svarový kov, jehož minimální hodnota meze kluzu vyhovuje požadavku pro základní materiál, nemusí bezpodmínečně dosahovat minimální hodnoty jeho pevnosti v tahu. Pokud je pro použití předepsána určitá minimální hodnota pevnosti v tahu, musí být výběr svařovacího materiálu proveden podle sloupce 3 v tabulce 1

Je třeba vzít v úvahu, že pro klasifikaci jsou použity hodnoty mechanických vlastností vzorků čistých svarových kovů, které se mohou lišit od hodnot dosažených na výrobních spojích. Je to dáno odlišnostmi při svařování, např. různým průměrem a rozkyvem drátu, polohou při svařování a chemickým složením materiálu

1   Předmět normy

Tato norma stanovuje požadavky na klasifikaci drátů pro svařování nelegovaných a jemnozrnných ocelí s nejmenší mezí kluzu do 500 MPa v ochranné atmosféře plynů a jejich svarových kovů ve stavu po svařování. Stejný svařovací drát může být zkoušen a klasifikován v kombinaci s různými plyny. Klasifikace svarového kovu je založena na zkoušení čistého svarového kovu.

Zdroj: www.cni.cz