|
ČESKOSLOVENSKÁ STÁTNÍ NORMA |
|
|
|
Schválena: 28.2.1985 |
|
Průmyslové hořlavé prachy. Metody zkoušení |
ČSN 01 5140 JK - |
|
|
|
|
Nezobrazitelný cizojazyčný text!
Combustible dusts. Methods of testing. General and principal regulations
Tato norma určuje všeobecná a základní ustanovení závazná pro zkušební metody průmyslových hořlavých prachů (dále jen prachů). Postupy stanovení fyzikálních vlastností prachů z hlediska jejich vznětlivosti a výbušnosti stanoví jednotlivé další části této normy.
Neplatí pro stanovení fyzikálních vlastností prachů zařazených podle právních předpisů mezi jedy a výbušniny.
I. Názvosloví
1. Prach - částice tuhé látky, menší než 0,5 mm, schopné ještě rozvíření (pro vláknité materiály znamená rozměr 0,5 mm největší průměr částice).
Poznámka: V řadě případů mohou mít charakteristické vlastnosti prachu i větší částice, např. peří, pěnový polystyren aj.
2. Hořlavý prach - všechny oxidovatelné organické a anorganické materiály, finální práškové produkty i odpadní práškové látky z různých technologií výroby.
Poznámka - Oxidačním prostředkem může být obecně i jiná látka než vzdušný kyslík. Hořlavý prach může být tvořen i směsí látek, z nichž některé složky jsou neoxidovatelné.
3. Technicko bezpečnostní veličiny - soubor hodnot fyzikálně chemických veličin charakterizujících vznětlivost a výbušnost prachů.
4. Zrnitost - zastoupení rozměrových tříd části v hmotnostních procentech vzorku prachu.
5. Nejnižší teplota vznícení usazeného prachu tumin - nejnižší teplota horkého prostředí, při které za předepsaných zkušebních podmínek nastane žhnutí nebo hoření vrstvy usazeného prachu. Uvádí se v °C.
6. Nejnižší teplota vznícení rozvířeného prachu trmin - nejnižší teplota horkého prostředí, při které se za předepsaných zkušebních podmínek vznítí rozvířený prach (dispersní směs prach - vzduch). Tato teplota je obecně vyšší než nejnižší teplota vznícení usazeného prachu. Uvádí se v °C.
|
|
Účinnost od: |
24251 |
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz