|
ČESKOSLOVENSKÁ NORMA |
|
91.100.20 |
|
Červenec 1992 |
|
Chemický rozbor ocelářské strusky. Část 1: Všeobecné požadavky |
ČSN 72 2041-1 72 2041 |
|
|
|
|
Chemical analysis of steel-making slag. General requirements
Analyse chimique du laitier. Prescriptions générales
Chemische Analyse von Stahlschlacke. Allgemeine Anforderungen
1. Tato norma platí pro chemický rozbor ocelářských strusek.
Metody chemického rozboru uvedené v jednotlivých částech této normy slouží pro
kontrolu složení ocelářských strusek.
2. K celkovému rozboru se použije průměrného vzorku o
zrnitosti pod 0,16 mm, připraveného následujícím způsobem: vzorek strusky se
podrtí drtičem na velikost zrna 2 až 5 mm. Po kvartaci na (50 ±2) g se 50 g
vzorku rozemílá 2 min vibračním třecím mlýnem při počtu otáček 960 min-1
ve tvrdokovové soupravě s užitným obsahem 100 cm3 v přítomnosti
přídavku 1,0 cm3 ethanolu denaturovaného benzinem (nebo jiným
vhodným zařízením za podmínek umožňujících získání ekvivalentního vzorku) a pak
se kvantitativně přenese na síto 0,16 mm. Podsítné se po vysušení do konstantní
hmotnosti při teplotě (105 ±5) °C použije pro celkový rozbor strusky postupy
uvedenými v částech 2 až 24 této normy.
Ve speciálních případech, jako
jsou provozní bilance a rozbory pro výzkumné účely, je nutno brát v úvahu
rovněž množství a složení nadsítného podílu (převážně odseparované kovové
železo) a provést příslušný přepočet výsledků na původní vzorek. Detailní
podmínky přípravy vzorku a provedení analýzy v těchto případech dohodne
laboratoř se zadavatelem podle účelu požadovaného rozboru.
Pokud je požadováno stanovení volného oxidu vápenatého, používá se k tomuto účelu nesušeného vzorku, uchovávaného v uzavřeném polyethylenovém obalu.
3. Nutnost dodržování předepsaných hodnot hmotností a
odměřovaných objemů se charakterizuje uvedením příslušného počtu desetinných
míst.
Navažování vzorků, vyvažování sraženin apod. se provádí na analytických vahách s přesností odečítání ±0,000 2 g.
4. Při provádění rozboru se používá kalibrovaného odměrného nádobí (pipety, byrety, odměrné banky).
5. Jako náplně do exsikátorů se používá silikagelu obarveného chloridem kobaltnatým, vysušeného při teplotě 200 až 300 °C.
6. Pokud není uvedeno jinak, používá se chemikálií stupně
čistoty p. a. „pro analysi". Pro přípravu roztoků i při vlastním rozboru
se používá destilované vody podle ČSN 68 4063 nebo deionizované vody
ekvivalentní jakosti.
7. Koncentrace roztoků se vyjadřuje
- hmotností látky v objemové jednotce roztoku (hmotnostní koncentrace), g/dm3 nebo g/cm3;
- množstvím látky v molech v objemové jednotce roztoku (molární koncentrace), mol/dm3;
- hmotností látky v gramech, obsaženou ve 100 g roztoku (hmotnostní zlomek), % (m/m) ;
- objemem látky v cm3, obsaženým ve 100 cm3 roztoku (objemový zlomek), % (V/V).
U koncentrovaných kyselin a
amoniaku se koncentrace vyjadřuje hustotou (ρ, g/cm3).
8. Při ředění roztoků, kyselin apod. se stupeň ředění označuje
výrazem „A + B" uváděným v závorkách, přičemž A je
objem ředěné látky, B je objem vody nebo jiné látky použité k ředění.
Federální úřad pro normalizaci a měření
|
|
|
30870 |
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz