Předmluva

Příprava normy pro cement byla vyžádána Evropským Ekonomickým Společenstvím (EEC) v roce 1969 a na požadavek členských zemí byla práce později v roce 1973 svěřena Evropské společnosti pro normalizaci (CEN). Technická komise CEN/TC 51 byla pověřena úkolem připravit normu pro cement pro země západní Evropy zahrnující členy EEC a EFTA.

Průzkum zpracovaný CEN/TC 51 v polovině sedmdesátých let zahrnoval v té době přibližně 20 různých druhů cementu a z druhého dotazníku v roce 1990 vyplynulo dalších 50 různých druhů cementů, které všechny byly normalizovány na národních úrovních a které se všechny v místních podmínkách osvědčily při obecném nebo speciálním použití. Vyhodnocení průzkumu ukázalo, že různé zdroje surovin, rozdílné klimatické podmínky a různé sociálně-kulturní poměry daly v různých oblastech Západní Evropy vznik typickým architekturám s různými stavebními technikami. Ty vedly k velké rozmanitosti druhů cementů. Stejný, nebo podobný cement může být používán v rozdílných pojetích při různých způsobech použití a s podstatně odlišnými požadavky pokud jde o jeho uplatnění v příslušných klimatických podmínkách.

S vědomím této situace rozhodla komise CEN/TC 51 na počátku osmdesátých let zařadit do ENV 197 jen takové cementy, které mohou být používány pro všechny betonové a železobetonové stavby a které jsou použitelné ve většině zemí Západní Evropy, neboť byly v těchto zemích dlouhá léta vyráběny a používány. Původní názor CEN/TC 51 vycházel z toho, že řada cementů pro oblastní podmínky může být i nadále normalizována na národní úrovni. Návrh ENV 197 z roku 1989 z tohoto názoru vycházel, nezískal však většinu potřebnou pro přijetí, neboť mnohé země požadovaly zařazení všech svých cementů, normalizovaných na národní úrovni a protože Směrnice EEC pro stavební výrobky požadovala zapracování všech tradičních a dobře osvědčených cementů s cílem odstranit technické překážky v obchodu v oblasti stavebnictví.

S ohledem na velký počet cementů, které je třeba zařadit, rozhodla nyní CEN/TC 51 rozdělit ENV 197 do několika částí. V této první části ENV 197-1 byly vzaty v úvahu jen takové cementy, jejichž tvrdnutí probíhá v důsledku hydratace vápenatých silikátů a které jsou vyráběny pro obecné použití. Cementy s odlišným mechanismem tvrdnutí nebo s jinými speciálními vlastnostmi budou zařazeny do dalších částí této předběžné normy, tj. do ENV 197-2, ENV 197-3 apod.

Požadavky uvedené v této předběžné evropské  normě, vycházejí z výsledků zkoušek podle EN 196 „Metody zkoušení cementu", která sestává z následujících částí:

Část 1 Stanovení pevnosti

Část 2 Chemický rozbor cementu

Část 3 Stanovení dob tuhnutí a objemové stálosti

Část 4 Kvantitativní stanovení hlavních složek¹)

Část 5 Zkouška pucolanity pucolánových cementů

Část 6 Stanovení jemnosti mletí

Část 7 Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu

Část 21 Stanovení chloridů, oxidu uhličitého a alkálií v cementu

0 Úvod

V různých oblastech Západní Evropy vedly různé klimatické podmínky, různé zdroje surovin a různé sociálně-kulturní zvyklosti obyvatelstva k různému vývoji v architektuře, stavebnictví, stavebních hmotách a jejich použití. To se projevilo zejména u cementu, který je používán jako univerzální pojivo téměř ve všech oblastech stavebnictví.

Předběžným požadavkem Evropské komise  a odborníků EFTA na CEN pro „Realizaci programu normalizace v oblasti stavební výroby: Cement a stavební vápno" bylo, aby do připravovaných norem byly zařazeny „všechny tradiční a dobře osvědčené cementy", používané v Evropě. Doposud však nejsou kritéria pro „tradiční" a „dobře osvědčené". Z vyhodnocení výsledků dotazníkové akce, pořádané v roce 1990 CEN/TC 51, bylo zjištěno, že některé cementy, označované národní normalizační organizací jako tradiční, byly vyráběny a používány po desetiletí, takže jejich vhodnost a trvanlivost byla prokázána praxí. Naproti tomu jsou takové cementy, označované národní normalizační organizací jako tradiční, které začaly být vyráběny v několika posledních letech a jsou v národních podmínkách normalizovány teprve jeden nebo dva roky.

_______________

¹) Tato část je předběžnou evropskou normou. EN se připravuje