Předmluva

Text mezinárodní normy byl připraven Technickou komisí ISO/TC 61 Plasty ve spolupráci s Technickou komisí CEN/TC 249 Plasty.

Této evropské normě se nejpozději do června 1997 uděluje status národní normy a to buď vydáním identického textu nebo schválením k přímému používání a národní normy, které jsou s ní v rozporu, se zruší nejpozději do června 1997.

Norma byla schválena podle Vnitřních předpisů CEN. Následující země jsou povinny převzít tuto evropskou normu: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

Oznámení o schválení

Text mezinárodní normy ISO 877:1994 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací.

POZNÁMKA - Normativní odkazy na mezinárodní publikace jsou uvedeny v příloze ZA (normativní).

Úvod

Zkoušky přirozeného stárnutí typu, který je předepsán v této normě, jsou nutné pro hodnocení chování plastů při vystavení účinkům denního světla. Výsledky těchto zkoušek by měly být považovány pouze za vodítko při hodnocení vlivu přímého vystavení povětrnosti (metoda A), nebo nepřímého vystavení povětrnosti s použitím denního světla filtrovaného přes sklo (metoda B) nebo zesíleného denního světla (metoda C). Výsledky získané expozicí po určitou dobu se nemohou porovnávat s výsledky dosaženými po jiných typech expozice, trvajících stejnou dobu s použitím stejné metody. Když jsou stejné materiály exponovány v různé době v delším časovém intervalu několika let, obecně vykazují při shodných dobách expozice srovnatelné chování. U dlouhodobých zkoušek však mohou být výsledky ovlivněny ročním obdobím, kdy se zkoušky zahajují. To platí především při povětrnostních zkouškách podle metody C této normy, používající Fresnelova zrcadla.

Fresnelova zrcadla popsaná v metodě C, která jako zdroj UV paprsků využívají slunečního záření, se používají pro urychlené přirozené povětrnostní stárnutí mnoha plastů.

Plasty, které jsou citlivé proti vlhkosti, nemusí však vykazovat zhoršení některých vlastností do takové míry, jako při vystavení vnějšímu přirozenému stárnutí.

Výsledky zkoušek krátkodobého přirozeného stárnutí mohou naznačovat chování ve vnějším prostředí, neměly by však být používány k odhadu dlouhodobého chování materiálu. Výsledky zkoušek, prováděných po dobu delší než 24 měsíců, mohou vykazovat vliv ročního období, kdy byla expozice zahájena.

Při porovnávání výsledků zkoušek kratších než jeden rok se projevuje vliv ročních období jednoznačně.

Systém klasifikace a charakterizace podnebí v různých částech světa je uveden v příloze B.

Je třeba respektovat, že zvolená zkušební metoda je obvykle určena pro expozici materiálu při nejtvrdších podmínkách daného typu podnebí. Předpokládá se, že ve většině případů jsou podmínky expozice při skutečném užívání pravděpodobně mírnější než je předepsáno v této normě, což by se mělo vzít v úvahu při hodnocení výsledků povětrnostního stárnutí. Např. vertikální ozařování odkloněné o 90° od horizontální pozice je značně mírnější pokud jde o účinky na plasty, především v tropech, kde sluneční záření je v poloze zenitu nejúčinnější.

Plochy obrácené směrem k pólům jsou méně degradovány než plochy směřující k rovníku, protože jsou v menší míře vystaveny slunečnímu záření. Zůstávají však delší dobu vlhké, což může značně ovlivnit materiály citlivé na vlhkost.

1 Předmět normy

Tato norma předepisuje metody vystavení plastů slunečnímu záření, buď přímým vystavením přirozenému stárnutí (metoda A), nebo nepřímým vystavením slunečnímu záření modifikací jeho spektrální distribuce sklem simulujícím stárnutí plastů za okenním sklem v budovách nebo vozidlech (metoda B), nebo vystavením slunečnímu záření zesílenému použitím Fresnelových zrcadel, aby se dosáhlo urychlení procesu stárnutí (metoda C). Účelem je hodnotit změny, vzniklé po předepsaných stádiích těchto expozic.