|
ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA |
|
ICS 13.040.40 |
|
Červen 1998 |
|
Stacionární zdroje emisí – Stanovení |
ČSN 83 4704 |
|
|
|
|
Stationary source emissions - Determination of the mass concentration of nitrogen oxides - Performance characteristics
of automated measuring systems
Emissions de source fixes - Détermination de la concentration en masse des oxydes d'azote - Caractéristiques
de performance des systèmes de mesurage automatiques
Stationäre Emissionsquellen - Bestimmung der Massenkonzentration der Stickstoffoxiden - Die Kennziffer der automatischen Messmethoden
Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 10849:1996. Mezinárodní norma ISO 10849:1996 má status
české technické normy.
This standard is the Czech version of the International Standard ISO 10849:1996. The International Standard
ISO 10849:1996 has the status of a Czech Standard.
© Český normalizační institut, 1998
Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu.
|
|
|
52206 |
Národní předmluva
Citované normy
ISO 6879:1983 zavedena v ČSN ISO 6879 Kvalita ovzduší - Charakteristiky a návazné pojmy metod měření kvality ovzduší (83 5023)
ISO 7996:1985 dosud nezavedena
ISO 9096:1992 zavedena v ČSN ISO 9096 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace a hmotnostního toku tuhých částic v potrubí - Manuální gravimetrická metoda (83 4615)
ISO 9169:1994 zavedena v ČSN ISO 9169 Kvalita ovzduší - Stanovení charakteristik metod měření (83 5020)
ISO 10396:1993 zavedena v ČSN ISO 10396 Stacionární zdroje emisí - Odběr vzorků pro automatizované stanovení koncentrací plynných složek (83 4770)
Další související normy
ČSN ISO 4225 Kvalita ovzduší - Obecná hlediska - Slovník (83 5001)
ČSN ISO 4226 Kvalita ovzduší - Obecná hlediska - Jednotky měření (83 5002)
Vypracování normy
Zpracovatel: Envirotec, IČO 40597768, Ing. Jiří Kurfürst, CSc.
Technická normalizační komise: TNK 117 Kvalita ovzduší
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Oldřich Čermák
|
MEZINÁRODNÍ NORMA |
ISO 10849 |
|
Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní |
První vydání |
|
koncentrace oxidů dusíku – Charakteristiky |
1996-04-15 |
|
automatizovaných měřicích metod |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ICS 13.040.40
Deskriptory: air, quality, exhaust emissions, gas analysis, determination of content, nitrogen oxides, measuring systems, system architecture, measurement characteristics, performance, tests, performance tests
Předmluva
ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů (členů ISO). Mezinárodní normy obvykle připravují technické komise ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být v této technické komisi zastoupen. Práce se zúčastňují také vládní i nevládní mezinárodní organizace s nimiž ISO navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.
Návrhy mezinárodních norem přijaté technickými komisemi se rozesílají členům ISO k hlasování. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % z hlasujících členů.
Mezinárodní norma ISO 10849 byla připravena technickou komisí ISO/TC 146 Kvalita ovzduší v subkomisi SC 1
Stacionární zdroje emisí.
Příloha A tvoří nedílnou součást této mezinárodní normy. Přílohy B a C jsou pouze informativní.
Úvod
Oxidy dusíku jsou produktem většiny spalovacích procesů. Při spalování fosilních paliv se oxidy dusíku tvoří oxidací dusíku ve vzduchu použitém pro spalování a z dusíku v palivu. Množství oxidů dusíku závísí na obsahu dusíku v palivu, konstrukci kotle, konstrukci hořáků a provozních podmínkách kotle.
Ve spalinách z konvenčních způsobů spalování tvoří oxid dusnatý (NO) přibližně 95 % oxidů dusíku. Zbytek je převážně oxid dusičitý (NO2) tvořený oxidací oxidu dusnatého (NO) při poklesu teploty kouřových plynů. Tyto dva oxidy (NO+NO2) se obvykle nazývají oxidy dusíku (NOx). Je třeba se zmínit, že v jiných procesech může být poměr NO k NO2 jiný a mohou být přítomny i další oxidy dusíku.
Je známo mnoho způsobů stanovení oxidů dusíku v plynech ze spalovacích procesů, jak manuální chemické analytické metody, tak metody s využitím přístrojové techniky.
1 Předmět normy
Tato mezinárodní norma předepisuje základní stavbu a nejdůležitější charakteristiky automatizovaných měřicích metod pro stanovení oxidů dusíku, které se mají používat na stacionárních zdrojích, např. u spalovacích procesů. Uvádí též postupy pro stanovení charakteristik. Dále předepisuje metody a vybavení pro stanovení oxidu dusnatého (NO) nebo oxidů dusíku (NOx), tj. oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (NO + NO2) v odpadních plynech včetně systému odběru vzorku a systému úpravy vzorku. Oxid dusný (N2O) není možné stanovit metodami popsanými touto normou. Udávané charakteristiky se vztahují na celý měřicí systém, od odběru vzorku po analyzátor.
Tato mezinárodní norma popisuje extraktivní a neextraktivní (in-situ) systémy s řadou analyzátorů, které se užívají např. při následujících metodách:
- chemiluminiscence;
- nedisperzní infračervené spektroskopie;
- nedisperzní ultrafialová spektroskopie;
- diferenční optická absorpční spektrometrie.
POZNÁMKA 1 - Přístroje splňující požadavky této mezinárodní normy, které používají popsané techniky, jsou běžně dostupné.
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz