PŘEDBĚŽNÁ
ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA
ICS 03.120.30; 17.020 Únor 2026
|
ČSN P 01 0292 |
Experimental designs for evaluation of uncertainty – Use of factorial designs for determining uncertainty functions
Plans d’expériences pour l’évaluation de l’incertitude – Utilisation de plans factoriels pour la détermination des fonctions d’incertitude
Tato předběžná norma je českou verzí technické specifikace ISO/TS 23471:2022. Překlad byl zajištěn Českou agenturou pro standardizaci. Má stejný status jako oficiální verze.
This prestandard is the
Czech version of the Technical Specification ISO/TS 23471:2022. It was
translated
by the Czech Standardization Agency. It has the same status as the official
version.
Národní předmluva
Upozornění na používání této normy
Tato předběžná česká technická norma přejímá technickou specifikaci ISO/TS 23471:2022 vydanou v souladu se směrnicemi ISO/IEC, část 1 a je určena k ověření. Případné připomínky k obsahu normy přijímá Česká agentura pro standardizaci.
Převzetí TS nevyžaduje zrušení konfliktních národních norem platných pro stejný předmět normalizace.
Informace o citovaných dokumentech
ISO 3534-1 zavedena v ČSN ISO 3534-1 (01 0216) Statistika – Slovník a značky – Část 1: Obecné statistické termíny a termíny používané v pravděpodobnosti
ISO 3534-2 zavedena v ČSN ISO 3534-2 (01 0216) Statistika – Slovník a značky – Část 2: Aplikovaná statistika
ISO 3534-3 zavedena v ČSN ISO 3534-3 (01 0216) Statistika – Slovník a značky – Část 3: Navrhování experimentů
ISO 3534‑4 dosud nezavedena
ISO/IEC Guide 98‑3 zavedena v TNI 01 4109-3 (01 4109) Nejistoty měření – Část 3: Pokyn pro vyjádření nejistoty měření (GUM:1995) (Pokyn ISO/IEC 98-3)
Souvisící ČSN
ČSN ISO 5725 (01 0251) (všechny části) Přesnost (pravdivost a preciznost) metod a výsledků měření
ČSN EN ISO 11074 (83 6150) Kvalita půdy – Slovník
Vysvětlivky k textu této normy
V případě nedatovaných odkazů na evropské/mezinárodní normy
jsou ČSN uvedené v článcích „Informace
o citovaných dokumentech“ a „Souvisící ČSN“ nejnovějšími vydáními,
platnými v době schválení této normy. Při používání této normy je třeba
vždy použít taková vydání ČSN, která přejímají nejnovější vydání nedatovaných
evropských/mezinárodních norem (včetně všech změn).
Upozornění na používání této normy
Modely popsané vztahy (1) a (2) v 6.4.1 a 7.4.1
normy ISO/TS 23471 obsahují člen nazvaný „relativní složka chyby opakovatelnosti měření“. Tento člen má
zřejmě umožnit odhad rozptylu opakovatelnosti při různých úrovních
měřené veličiny. Tímto způsobem však model vyjádřit nelze, protože model se
smíšenými efekty odpovídající faktoriálnímu návrhu předpokládá konstantní
rozptyl reziduální složky. Pokud by se rozptyl opakovatelnosti při různých
úrovních lišil, musela by se jeho závislost na úrovni měřené veličiny modelovat
zvlášť a rozptyl opakovatelnosti
by
se potom odhadoval na základě vhodného modelu. Ze vztahů (1) a (2) byla
proto vypuštěna složka
a ze všech vztahů pro
opakovatelnost a reprodukovatelnost složka
.
Rozptyl opakovatelnosti při použití
upraveného modelu (1) nebo (2) je tedy konstantní a platí
. Odhady parametrů v tabulce F.2
přílohy F získané na základě upraveného modelu jsou stejné jako odhady
prezentované v ISO/TS 23471, řádek s hodnotou
= 0 byl z tabulky
vypuštěn. Při ověřování výsledků v příloze F s použitím jazyka R se
odhady některých složek rozptylu nepatrně lišily, tabulky F.2 a F.3
prezentované v ISO/TS 23471 však byly ponechány beze změny (s výjimkou
vypuštění řádku s
= 0).
Termín replikace se někde používá ve smyslu opakování, někde
znamená počet výskytů (p) téže kombinace úrovní faktorů. Jestliže se
každé nastavení faktorů při dané úrovni měřené veličiny vyskytuje v celém
návrhu pouze jednou, tj. zkouška se neopakuje, je počet replikací p =
1. V uvažovaných modelech, kde jsou bloky určené nastavením faktorů,
dochází ke směšování efektů bloků s některými hlavními efekty faktorů.
Neplatí však, že se opakováním zkoušek v rámci bloků, tj. při p >
1, toto směšování odstraní a že je potom možné efekty faktorů a bloků
od sebe oddělit, jak se uvádí v B.3 nebo D.3. V B.3 na tento fakt
upozorňuje národní poznámka, v D.3
už se tato poznámka neopakuje. Bez ohledu na počet replikací lze použít oba
modely tam uvedené, se zahrnutím efektů bloků i bez nich (i když v modelu
s jedinou replikací nemá použití indexu k opodstatnění, byl ve
všech vztazích ponechán). U efektů, které jsou smíšeny s bloky, je
tuto skutečnost třeba komentovat.

Upozornění na národní poznámky
Do této normy byly k úvodu, ke kapitolám 4, B.3, C.2, F.2, F.3 a k článkům 7.3 a 7.4.2 doplněny národní poznámky.
Vypracování normy
Zpracovatel odborného překladu: Jarošová, IČO 43703411
Technická normalizační komise: TNK 4 Aplikace statistických metod
Vydala: Česká agentura pro standardizaci, státní příspěvková organizace
Citované dokumenty a souvisící ČSN lze získat v e-shopu České agentury pro standardizaci, s. p. o.
Česká agentura pro standardizaci je státní příspěvková organizace zřízená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví na základě ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
TECHNICKÁ SPECIFIKACE
Návrhy experimentů pro
vyhodnocení nejistoty –
Využití faktoriálních návrhů pro určení funkcí nejistot ISO/TS
23471 První vydání
2022-11
ICS 03.120.30; 17.020
Strana
Předmluva...................................................................................................................................................................................................... 6
Úvod................................................................................................................................................................................................................ 8
1......... Předmět normy................................................................................................................................................................................. 9
2......... Citované dokumenty........................................................................................................................................................................ 9
3......... Termíny a definice............................................................................................................................................................................ 9
4......... Značky............................................................................................................................................................................................. 10
5......... Obecné zásady............................................................................................................................................................................... 12
5.1...... Obecně............................................................................................................................................................................................ 12
5.2...... Principy tradičního přístupu.......................................................................................................................................................... 12
5.3...... Principy faktoriálního přístupu...................................................................................................................................................... 12
6......... Tradiční přístup............................................................................................................................................................................... 12
6.1...... Obecné zásady............................................................................................................................................................................... 12
6.2...... Výběr vzorků a úrovní................................................................................................................................................................... 12
6.3...... Návrh experimentu......................................................................................................................................................................... 13
6.4...... Statistická analýza......................................................................................................................................................................... 13
6.4.1... Statistický model............................................................................................................................................................................ 13
6.4.2... Výpočet interní opakovatelnosti a interní reprodukovatelnosti............................................................................................... 14
6.4.3... Výpočet nejistoty měření............................................................................................................................................................... 14
7......... Faktoriální přístup.......................................................................................................................................................................... 15
7.1...... Obecné zásady............................................................................................................................................................................... 15
7.2...... Volba vzorků materiálu, faktorů a jejich úrovní......................................................................................................................... 15
7.3...... Návrh experimentu......................................................................................................................................................................... 16
7.4...... Statistická analýza......................................................................................................................................................................... 16
7.4.1... Statistický model............................................................................................................................................................................ 16
7.4.2... Výpočet interní opakovatelnosti a interní reprodukovatelnosti............................................................................................... 17
7.4.3... Výpočet nejistoty měření............................................................................................................................................................... 18
Příloha A (informativní) Odhad metodou REML................................................................................................................................... 19
Příloha B (informativní) Ortogonální návrh s 8 kombinacemi úrovní faktorů pro 7 faktorů s 2 úrovněmi.................................... 20
Příloha C (informativní) Ortogonální návrh s 12
kombinacemi úrovní faktorů pro 3 faktory s 2 úrovněmi a jeden
faktor
se 3 úrovněmi................................................................................................................................................................................. 21
Příloha D (informativní) Ortogonální návrh s 9 kombinacemi úrovní faktorů pro 4 faktory se 3 úrovněmi.................................. 22
Příloha E (informativní) Asymetrický interval pro nejistotu měření.................................................................................................... 23
Strana
Příloha F (informativní) Příklad................................................................................................................................................................ 24
Bibliografie................................................................................................................................................................................................... 28
|
|
DOKUMENT CHRÁNĚNÝ COPYRIGHTEM |
|
© ISO 2022 Veškerá
práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být, není-li specifikováno
jinak nebo nepožaduje-li se to v souvislosti s její ISO copyright office CP 401 · Ch. de Blandonnet 8 CH-1214 Vernier, Geneva Tel.: + 41 22 749 01 11 E-mail: copyright@iso.org Web: www.iso.org Publikováno ve Švýcarsku |
ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) je celosvětová
federace národních normalizačních orgánů
(členů ISO). Mezinárodní normy obvykle vypracovávají technické komise ISO.
Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena
technická komise, má právo být v této technické komisi zastoupen. Práce se
zúčastňují také vládní i nevládní mezinárodní organizace, s nimiž ISO
navázala pracovní styk. ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní
elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice.
Postupy použité při tvorbě tohoto dokumentu a postupy
určené pro jeho další udržování jsou popsány
ve směrnicích ISO/IEC, část 1. Zejména se má věnovat pozornost rozdílným
schvalovacím kritériím potřebným pro různé druhy dokumentů ISO. Tento dokument
byl vypracován v souladu s redakčními pravidly uvedenými
ve směrnicích ISO/IEC, část 2 (viz www.iso.org/directives).
Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. ISO nelze činit odpovědnou za identifikaci jakéhokoliv nebo všech patentových práv. Podrobnosti o jakýchkoliv patentových právech identifikovaných během přípravy tohoto dokumentu budou uvedeny v úvodu a/nebo v seznamu patentových prohlášení obdržených ISO (viz www.iso.org/patents).
Jakýkoliv obchodní název použitý v tomto dokumentu se uvádí jako informace pro usnadnění práce uživatelů a neznamená schválení.
Vysvětlení nezávazného charakteru technických norem, významu specifických termínů a výrazů ISO, které se vztahují k posuzování shody, jakož i informace o tom, jak ISO dodržuje principy Světové obchodní organizace (WTO) týkající se technických překážek obchodu (TBT) viz URL: www.iso.org/iso/foreword.html.
Tento dokument vypracovala technická komise ISO/TC 69 Aplikace statistických metod, subkomise SC 6 Metody a výsledky měření.
Jakákoli zpětná vazba nebo otázky týkající se tohoto dokumentu mají být adresovány národnímu normalizačnímu orgánu uživatele. Úplný seznam těchto orgánů lze nalézt na adrese www.iso.org/members.html.
Tento dokument byl vypracován v reakci na potřebu normalizovaných návrhů pro určení nejistoty měření (JCGM 100[1]) v jedné laboratoři pomocí experimentů. Použije se v situacích, kdy směrodatná odchylka pozorování není konstantní, ale závisí na měřené veličině, a kdy se nejistota měření odvozuje přístupem shora dolů. Tato potřeba se projevila v takových oblastech, jako je ochrana spotřebitele, bezpečnost potravin, analýza životního prostředí a lékařská diagnostika.
Vyhodnocení nejistot obvykle vyžaduje kvantifikaci a následnou kombinaci nejistot vyplývajících z náhodné variablity a nejistot spojených s korekcemi. Náhodná variabilita se může v rámci konkrétního experimentu projevit při stejných podmínkách nebo v důsledku různých podmínek. První druh variability se vyskytuje za podmínek opakovatelnosti, a proto se obvykle charakterizuje jako směrodatná odchylka opakovatelnosti nebo variační koeficient opakovatelnosti; preciznost při různých podmínkách se obvykle označuje jako mezilehlá preciznost nebo reprodukovatelnost (všechny části ISO 5725[3]).
Nejběžnějším návrhem experimentu pro odhad rozptylu mezi
laboratořemi a rozptylu opakovatelnosti je návrh ANOVANP1)
popsaný v normě ISO 5725-2. Při tomto uspořádání se pro každou zúčastněnou
laboratoř shromažďuje stejný počet pozorování za podmínek opakovatelnosti.
Alternativní návrhy pro mezilaboratorní studie, v nichž se kromě faktoru
Laboratoř mění i další faktory, jsou popsány v normě ISO 5725-3.
Vyhodnocením nejistot na základě takového návrhu studie se zabývá norma ISO
21748[6]. Podobně v případě, že pozorování nejsou tříděna podle
laboratoří, ale podle různých podmínek měření (např. různé týdny nebo technici)
v rámci jedné laboratoře, lze složku rozptylu mezi skupinami považovat za
příspěvek nejistoty vyplývající z náhodné variability podmínek měření,
které představují třídicí faktor. Pokud jsou například výsledky zkoušek
získávány
za podmínek opakovatelnosti jednou týdně, může analýza rozptylu poskytnout
odhad vlivu variability mezi týdny.
Ačkoli hierarchické návrhy patří k nejběžnějším návrhům pro odhad náhodné variability, nejsou jedinou užitečnou skupinou návrhů. Příkladem je experiment prováděný s použitím tří přístrojů, tří šarží činidel a tří šarží kazet pro extrakci pevnou fází (SPE), kde jsou do návrhu zahrnuty všechny možné kombinace pro celkem 3 ´ 3 ´ 3 = 27 zkoušek. Protože při každé možné kombinaci je stejný počet pozorování, nazývá se tento návrh vyvážený, a protože faktory nejsou vnořeny jeden do druhého, označují se faktory Přístroj, Činidlo a SPE kazeta jako „zkřížené“. Tento typ experimentu je uvažován v normě ISO/TS 17503[5] pro vyhodnocení nejistoty průměru ve dvoufaktorových faktoriálních návrzích. Stejně jako v případě hierarchického návrhu je v uvedeném příkladu cílem určit složky rozptylu odpovídající třem faktorům. Vhodné modely jsou k dispozici a ve statistické literatuře se označují jako modely s náhodnými efekty nebo (pokud je jeden z faktorů s pevnými efekty) modely se smíšenými efekty. Tento přístup lze rozšířit tak, aby zohledňoval více než tři faktory. Pokud se však do návrhu zahrnou všechny kombinace úrovní faktorů, může být odpovídající počet měření velmi vysoký. Například pro pět faktorů, z nichž každý má tři úrovně, existuje již 35 = 243 kombinací úrovní faktorů. Pokud je nutné do experimentu zahrnout pět nebo více faktorů, měl by být počet úrovní co nejnižší (dvě úrovně) a doporučuje se realizovat ortogonální návrh pouze s vybranými kombinacemi úrovní faktorů.
V tomto dokumentu se předpokládá, že měřené hodnoty jsou nezáporná čísla a že všechny složky rozptylu kromě reziduální se skládají ze dvou částí: jedna část závisí na měřené veličině a druhá je při různých úrovních konstantní. Odhad složek rozptylu lze provést několika metodami. U vyvážených návrhů je určení středních hodnot průměrných čtverců v rámci klasické analýzy rozptylu jednoduché. Pro odhad složek rozptylu se obecně doporučuje metoda restriktivní (někdy také nazývané reziduální) maximální věrohodnosti (REML), která je použitelná jak pro vyvážené, tak pro nevyvážené návrhy.
Tento dokument specifikuje experimentální postupy a statistickou analýzu pro určení nejistoty měření v situacích, kdy platí tyto podmínky:
Podmínka 1: Úroveň měřené veličiny je nezáporná, např. úroveň koncentrace kontaminantu ve vzorku.
Podmínka 2: Chyba měření se skládá ze dvou nezávislých složek: pro jednu z těchto složek je relativní směrodatná odchylka konstantní (tj. absolutní odchylka je úměrná úrovni měřené veličiny), zatímco pro druhou složku je směrodatná odchylka konstantní (tj. nezávislá na úrovni měřené veličiny).
Podmínka 3: Mohou být připraveny vzorky pro různé úrovně měřené veličiny; pokud je úrovní měřené veličiny koncentrace chemické látky, lze vzorky získat např. obohacením (spikováním) čistých vzorků.
Podmínky 1 a 2 jsou splněny pro většinu aplikací instrumentálních chemických analýz. Podmínku 3 lze u chemických analýz splnit, jsou-li k dispozici čisté vzorky.
Tento dokument lze také použít ke stanovení preciznosti určité laboratoře pro různé techniky, různé podmínky prostředí, stejné nebo podobné zkoušené jednotky se stejnou úrovní měřené veličiny, za určité časové období.
Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.
Zdroj: www.cni.cz