Úvod

Tato mezinárodní norma patří do skupiny norem, které se zabývají odběrem a zkoušením nátěrových hmot a obdobných produktů.

Výsledky mnoha široce používaných zkušebních metod může významným způsobem ovlivnit typ použitých vzorků a způsob jejich přípravy. Proto je důležité pokud možno nejpřesněji stanovit jak vzorky, tak i způsob jejich přípravy. Současně je žádoucí snížit na minimum počet typů používaných zkušebních vzorků ve zkušební laboratoři.

Do mezinárodní normy není možné zahrnout všechny druhy a postupy přípravy vzorků nutné pro zkoušky nátěrů.

Při výběru zkušebních vzorků byly pro volbu v této normě vzaty v úvahu tři rozdílné možnosti.

První možnost se vztahuje k případu, jestliže je zkoušen lak, nátěrová hmota nebo jiný produkt s ohledem na určité průmyslové využití. Tyto zkoušky je nejvhodnější provést na vzorcích nebo podkladech, které co nejvíce odpovídají (s ohledem na materiál, postup čištění a následnou přípravu povrchu jako je tryskání nebo chemická předúprava) podmínkám průmyslové aplikace.

V takovýchto případech musí být, co se týká zkušebních vzorků, uvedeno

a) že zainteresované strany dosáhly shody v detailech týkajících se materiálu a postupu použitém pro přípravu povrchu;

b) že tyto musí být uvedeny ve zkušebním protokolu.

Druhý případ se vztahuje ke zkušebním postupům, které vyžadují speciální přípravu vzorků, např. jsou-li nutné opticky rovinné plochy pro měření lesku. Obvykle prováděcí předpisy pro zkušební postup obsahují i druhy zkušebních vzorků a jejich způsob přípravy.

Třetí případ se vztahuje k postupům, kdy není aplikovatelná žádná z výše uvedených variant. Potom musí být produkt zkoušen na dohodnutém podkladu, na kterém je dosažitelná dobrá reprodukovatelnost. Žádoucí je použití materiálů, které jsou obvykle k dispozici ve standardní kvalitě a mohou být jednoduše čištěny nebo připraveny tak, že jejich povrch je rovnoměrný. Skutečnost, že tento typ není nutně shodný s povrchem, na který je produkt v praxi aplikován, není významná.

Tato mezinárodní norma se vztahuje k třetímu z uvedených případů. Stanovuje postupy přípravy, které jsou známé jako reprodukovatelné a udávají doplňkové pokyny pro případy, kdy se z důvodu nedostatečné mezinárodní shody mohou vyskytovat nejasnosti.