Úvod

Tato norma se zabývá pouze odolností sluchadel, neboť na základě zkušeností bylo prokázáno, že sluchadla neemitují elektromagnetické signály v rozsahu, ve kterém mohou rušit jiná zařízení.

Sluchadla jsou zařízení napájená z baterií a proto rušení vztahující se ke střídavým nebo stejnosměrným napájecím vstupům nejsou případná a ani se neuvažují.

V některých případech se sluchadla připojují pomocí kablíku k jiným zařízením, tato norma se však netýká běžných přechodových režimů a režimů s proudovým nárazem u takových spojení kablíkem.

Sluchadla, která nemají akustický výstup, např. kochleární implantáty nebo sluchadla s výstupem na kostní vibrátor, nejsou předmětem této normy.

Není známo, že by další jevy EMC, jako je elektrostatický výboj, představovaly v souvislosti se sluchadly významný problém a norma se proto jimi nezabývá. Na základě nových znalostí mohou být tyto jevy uváženy v souvislosti s budoucími revizemi nebo rozšířeními této normy.

Na základě zkušeností ve spojitosti s používáním sluchadel zahrnují podstatné zdroje rušení sluchadel vyzařovaná vysokofrekvenční elektromagnetická pole, jejichž původem jsou digitální telefonní systémy a vyzařovaná nízkofrekvenční magnetická pole, které mohou vzájemně působit na snímací cívku zabudovanou na vstupu některých sluchadel.

Poněvadž vstupní snímací cívka je záměrnou součástí některých sluchadel a sluchadlo proto musí mít určitou citlivost na nízkofrekvenční magnetická pole, není požadováno specifikovat odolnost vůči rušivým nízkofrekvenčním polím. Aby se zabránilo nežádoucímu rušení šumem z nízkofrekvenčních magnetických polí, měla by se uplatnit doporučení týkající se specifikací pro soustavy indukčních smyček stanovených v IEC 60118-4.

S ohledem na vyzařovaná vysokofrekvenční elektromagnetická pole, jejichž původem jsou digitální telefonní systémy, se tato norma zabývá jen zdroji rušení o kterých je v současnosti známo, že představují ve spojení se sluchadly problém. Odkazuje se na IEC 61000-4-3 včetně změny 1, která pokrývá kmitočtový rozsah 0,08 GHz až 3 GHz a identifikuje digitální radiotelefonní systémy pracující v kmitočtových rozsazích 0,8 GHz až 3 GHz a 1,4 GHz až 2,0 GHz jakožto potenciální zdroje rušení.