30.3 Doplněk:

Části z izolačního materiálu, které kryjí nebo podpírají mřížky se této zkoušce nepodrobují.

POZNÁMKA - Části z izolačního materiálu se považují za vystavené zvláště přísným podmínkám pokud nejsou zapouzdřeny nebo umístěny tak, že není pravděpodobné znečištění. V tomto případě platí pro zařízení, určená pro venkovní použití, přísné pracovní podmínky; pro zařízení, určená pro použití v místnostech, platí pouze normální pracovní podmínky.

30.101 Nekovové části, které kryjí nebo podpírají mřížky nebo nekovové sběrače hmyzu musí být odolné proti ohni. Totéž platí pro části v oblasti 50 mm nad sběračem hmyzu.

Desky s plošnými spoji ve výstupním obvodu, které mají povrch větší než 25 cm² musí být odolné proti ohni, pokud nejsou v kovovém krytu.

Splnění požadavku se kontroluje zkouškou plamenem jehlového hořáku podle přílohy M.

Zkouška plamenem jehlového hořáku se neprovádí na částech vyrobených z materiálu zatříděného jako FV-O nebo FV-1 podle IEC 60707. Vzorek materiálu podrobeného zkoušce podle IEC 60707, nesmí být tlustší než odpovídající součást.

31 Odolnost proti korozi

Tato kapitola z Části 1 platí s touto změnou:

Doplněk:

U zařízení, určených pro venkovní použití, se splnění kontroluje zkouškou solnou mlhou podle IEC 60068-2-52. Platí stupeň odolnosti 2.

Před zkouškou se kryty, které mají povlaky, poškrábou hrotem z tvrzené oceli. Konec tohoto hrotu má kuželovitý tvar o úhlu 40°. Špička je zaoblená o poloměru 0,25 mm ±0,02 mm. Hrot je zatížen tak, že síla, působící v ose je 10 N ±0,5 N. Škrábání se provádí pohybem hrotu po povrchu povlaku rychlostí cca 20 mm/s. Vytvoří se pět škrábnutí, která jsou od sebe vzdálená nejméně 5 mm a od okrajů rovněž 5 mm.

Po zkoušce nesmí zařízení jevit známky poškození, které by vedlo k tomu, že by nebyly splněny podmínky této normy, zejména ty, které jsou uvedeny v kapitole 8 a 27. Povlak nesmí prasknout a nesmí se uvolnit od kovového povrchu.

32 Záření, toxicita a podobná nebezpečí

Tato kapitola z Části 1 platí s touto změnou:

Doplněk:

U přístrojů opatřených světelným zdrojem, vysílajícím záření UV, se kontrolují následující zkouškou:

Přístroj se napájí jmenovitým napětím a je v normální činnosti. Měří se zářivost ve vzdálenosti 1 m, přičemž je měřicí přístroj umístěn tak, aby byla zaznamenána nejvyšší hodnota záření.

POZNÁMKA - Použitý měřicí přístroj měří střední hodnotu záření v kruhové oblasti o průměru maximálně 20 mm. Odezva přístroje je úměrná cosinu úhlu mezi dopadajícím zářením a kolmicí ke kruhové oblasti. Spektrální rozložení se měří v intervalech 1 nm spektrofotometrem, jehož šířka pásma nepřekračuje 2,5 nm.

Z křivky působení ultrafialového záření, uvedené na obrázku 101, se vypočítá účinné záření pro každou vlnovou délku.

Určí se celkové účinné záření, jehož hodnota nesmí přesáhnout 1 mW/m².