ICS 25.220.20; 77.,120.10 Únor 2000
|
|
Hliník a slitiny hliníku - |
ČSN
|
Aluminium and aluminium alloys - Anodizing - Part 8: Determination of the comparative fastness to ultra-violet light and heat of coloured anodic oxidation coatings
Aluminium et alliages d’aluminium - Anodisation - Partie 8: Détermination de la solidité comparée à la lumière ultraviolette et à la chaleur des couches anodiques colorées
Aluminium und aluminiumlegierungen - Anodisieren - Teil 8: Vergleichsbestimmung der Beständigkeit von gefärbten, anodisch erzeugten Oxidschichten gegen ultravioletes Licht und Wärme
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 12373-8:1998. Evropská norma EN 12373-8:1998 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN 12373-8:1998. The European Standard EN 12373-8:1998 has the status of a Czech Standard.
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje ČSN ISO 6581 (03 8652) z ledna 1993.
|
© Český normalizační institut, 2000 57925 |
Národní předmluva
Změny proti předchozí normě
Mezinárodní norma ISO 6581, zavedena jako ČSN ISO 6581 (03 8652), byla použita jako základ pro zpracování této části evropské normy, přičemž byla přepracována.
Vypracování normy
Zpracovatel: VÚK Panenské Břežany, s. r. o., Panenské Břežany, IČO 25604716 - Ing. Miloslav Smetana
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Lubomír Drápal, CSc.
|
EVROPSKÁ NORMA EN 12373-8 |
|
EUROPEAN STANDARD Listopad 1998 |
|
NORME EUROPÉENNE |
|
EUROPÄISCHE NORM |
ICS 25.220.20; 77.120.10
Deskriptory: surface treatment, anodizing, aluminium, aluminium alloys, ultraviolet radiation tests, colour fastness, comparative method
|
Hliník a slitiny hliníku - Anodická oxidace - Aluminium and aluminium alloys - Anodizing - |
|
|
Aluminium et alliages d’aluminium - Anodisation -Partie 8: Détermination de la solidité comparée |
Aluminium und aluminiumlegierungen - Anodisieren - Teil 8: Vergleichsbestimmung der Beständigkeit von gefärbten, anodisch erzeugten Oxidschichten gegen ultravioletes Licht und Wärme |
Tato evropská norma byla schválena CEN 1998-11-05.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy.
Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Ústředním sekretariátu nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Ústřednímu sekretariátu, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Ústřední sekretariát: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel |
Obsah
Strana
Předmluva......................................................................................................................................................................................... 5
Úvod................................................................................................................................................................................................... 6
1 Předmět normy............................................................................................................................................................................ 6
2 Princip............................................................................................................................................................................................ 6
3 Přístroje......................................................................................................................................................................................... 6
4 Postup........................................................................................................................................................................................... 7
5 Vyjádření výsledků....................................................................................................................................................................... 8
6 Protokol o zkoušce...................................................................................................................................................................... 8
Předmluva
Tato evropská norma byla vypracována technickou komisí CEN/TC 132 „Hliník a slitiny hliníku“ se sekretariátem v AFNOR.
Této evropské normě je nutno nejpozději do května 1999 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do května 1999.
Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Tato norma je založena na ISO 6581:1980.
EN 12373 Hliník a slitiny hliníku - Anodická oxidace zahrnuje následující části:
Část 1: Metody pro specifikování dekorativních a ochranných anodických oxidových povlaků na hliníku
Část 2: Stanovení plošné hmotnosti (povrchové hustoty) anodických oxidových povlaků - Gravimetrická metoda
Část 3: Stanovení tloušťky anodických oxidových povlaků - Nedestruktivní měření mikroskopem s děleným svazkem paprsků
Část 4: Odhad ztráty absorpční schopnosti anodických oxidových povlaků po utěsnění kapkovou zkouškou vybarvování po předchozí úpravě povlaku kyselinou
Část 5: Posouzení jakosti utěsněných anodických oxidových povlaků měřením admitance
Část 6: Posouzení jakosti utěsněných anodických oxidových povlaků měřením úbytku hmotnosti po ponoření do roztoku kyselina fosforečná/kyselina chromová bez předchozí úpravy povlaku kyselinou
Část 7: Posouzení jakosti utěsněných anodických oxidových povlaků měřením úbytku hmotnosti po ponoření do roztoku kyselina fosforečná/kyselina chromová s předchozí úpravou povlaku kyselinou
Část 8: Stanovení stálosti barevných anodických oxidových povlaků při působení ultrafialového záření a tepla
Část 9: Stanovení odolnosti proti opotřebení a indexu opotřebení anodických oxidových povlaků zkušebním přístrojem s oděrovým kotoučem
Část 10: Stanovení střední měrné odolnosti proti oděru anodických oxidových povlaků zkušebním zařízením s tryskáním abraziva
Část 11: Stanovení zrcadlové odrazivosti a zrcadlového lesku anodických oxidových povlaků při úhlu 20°, 45°, 60° a 85°
Část 12: Stanovení odrazivostních vlastností hliníkových povrchů s použitím kulového fotometru
Část 13: Stanovení odrazivostních vlastností hliníkových povrchů s použitím goniofotometru nebo zkráceného goniofotometru
Část 14: Vizuální stanovení čistoty zobrazení anodických oxidových povlaků - Grafická mřížková metoda
Část 15: Stanovení odolnosti anodických oxidových povlaků proti praskání při deformaci
Část 16: Kontrola souvislosti tenkých anodických oxidových povlaků - Zkouška síranem měďnatým
Část 17: Stanovení elektrického průrazného napětí
Část 18: Systém hodnocení pro vyhodnocení bodové koroze - Grafická metoda
Část 19: Systém hodnocení pro vyhodnocení bodové koroze - Mřížková sčítací metoda
Úvod
Zkouška popsaná v této normě spočívá ve vystavení intenzivnímu ultrafialovému záření a vzhledem k jeho intenzitě poskytuje velmi rychlé stanovení stálosti barevných anodických oxidových povlaků.
Je však nutno si uvědomit, že světlo vyzařované rtuťovou výbojkou používané při zkoušce má nespojité spektrum a vysoký podíl ultrafialového záření. K porovnání výsledků této zkoušky s výsledkem zkoušky slunečním zářením je proto nutno přistupovat obezřetně.
Zdrojem světla se vytváří značné množství tepla a zkoušku je nutno provádět takovým způsobem, aby teplota zkušebních těles během zkoušky nepřekročila 100 °C.
1 Předmět normy
Tato část evropské normy stanovuje srovnávací metodu pro stanovení stálosti barevných anodických oxidových povlaků při působení ultrafialového záření a tepla.
Tato metoda není vhodná pro zkoušení barevných anodických oxidových povlaků, které jsou citlivé na teplo.
POZNÁMKA Zkušební tělesa tmavé barvy obvykle dosahují nejvyšších teplot.
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz