Předmluva

Tato evropská norma byla vypracována Technickou komisí CEN/TC 104 „Beton (vlastnosti, výroba, ukládání a kritéria shody)“, jejíž sekretariát zabezpečuje DIN.

Této evropské normě je nutno nejpozději do dubna 2001 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, se zruší nejpozději do prosince 2003.

Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.

Tato evropská norma je jednou z řady zkušebních norem pro zkoušení betonu.

Podkladem pro tuto normu byla mezinárodní norma ISO 4108 - Beton - Stanovení pevnosti v příčném tahu zkušebních těles.

Bylo zjištěno, že je vhodné před stanovením pevnosti v příčném tahu zjistit objemovou hmotnost betonu, jako kontrolu zhutnění betonu.

Tato zkušební metoda byla jednou z řady metod, které byly ověřovány mezilaboratorními zkouškami částečně financovanými EC v rámci programu Měření a zkoušení, smlouva MAT1-CT-94-0043. Výsledky programu a jiné posudky ukázaly následující:

a)    pevnosti v příčném tahu, zjištěné při použití běžné rovné tlačné desky, byly stejné jako u těch, kde byl použit zvláštní válcový zatěžovací segment, uvedený v ISO 4018. I když tyto segmenty zůstaly v této normě jako možné, nejsou pro toto zkoušení nutné;

b)    materiál, použitý pro roznášecí proužky, ovlivňuje zjištěnou pevnost v příčném tahu. To vedlo k rozhodnutí, aby normalizovanými byly proužky z dřevovláknité desky, u níž byla zjištěna nejmenší směrodatná odchylka.

c)    pevnost v příčném tahu závisí na tvaru a velikosti použitých zkušebních těles:

–      na krychlích byla zjištěna vyšší pevnost v příčném tahu než na válcích, přibližně o 10 %;

–      na krychlích 150 mm byla zjištěna menší pevnost v příčném tahu než na krychlích 100 mm;

–      vliv velikosti válce na zjištěnou pevnost v příčném tahu nebyl významný, asi z důvodu kolísání údajů.

Výsledkem těchto závěrů laboratorního programu je to, že tato norma omezuje zjišťování pevnosti v příčném tahu na válcová zkušební tělesa s použitím roznášecích proužků z dřevovláknité desky, což je referenční metoda. Protože se však v některých zemích ještě zkoušejí krychle nebo hranoly, jejich používání zůstalo v normativní příloze. Ve sporných případech je referenční metodou použití válcového zkušebního tělesa o průměru 150 mm a délce 300 mm.

Návrh této normy byl publikován v roce 1996 pro připomínkování CEN jako prEN 12362. Tato norma byla jednou z řady jednotlivě číslovaných zkušebních norem pro čerstvý a ztvrdlý beton. Z důvodu přehlednosti bylo rozhodnuto spojit tyto oddělené návrhy norem do tří nových norem s oddělenými částmi pro každý způsob zkoušení, a to:

–      Zkoušení čerstvého betonu (EN 12350)

–      Zkoušení ztvrdlého betonu (EN 12390)

–      Zkoušení betonu v konstrukcích (EN 12504)

Řada norem EN 12390 obsahuje následující části, přičemž v závorkách jsou uvedena čísla norem, pod kterými byly publikovány pro připomínkování CEN:

EN 12390 Zkoušení ztvrdlého betonu

Část 1: Tvar, rozměry a jiné požadavky na zkušební tělesa a formy (dříve prEN 12356:1996)

Část 2: Výroba a ošetřování zkušebních těles pro zkoušky pevnosti (dříve prEN 12379:1996)

Část 3: Pevnost v tlaku zkušebních těles (dříve prEN 12394:1996)

Část 4: Pevnost v tlaku - Požadavky na zkušební lisy (dříve prEN 12390:1996)

Část 5: Pevnost v tahu ohybem zkušebních těles (dříve prEN 12359:1996)