Úvod

K tomu, aby aktuální stav každého pozorovaného systému bylo možno s jistotou klasifikovat buď jako stav rovnající se základnímu stavu, nebo jako stav odlišný od základního stavu, měl by být stanoven ideální požadavek na detekční schopnost s ohledem na zvolenou stavovou proměnnou. Vlivem systematických a náhodných zkreslení však nemůže být tento ideální požadavek splněn, protože:

–      Všechny referenční stavy, včetně základního stavu, vyjadřované pomocí stavové proměnné nejsou ve skutečnosti nikdy známy. Lze tudíž všechny stavy korektně charakterizovat pouze pomocí odchylek od základního stavu, tj. pomocí redukované stavové proměnné.

V praxi se o referenčních stavech často předpokládá, že jsou s ohledem na stavovou proměnnou známy. Jinak řečeno, hodnota stavové proměnné pro základní stav se nastaví na nulu. Například v analytické chemii se o neznámé koncentraci nebo látkovém množství analytu v materiálu s nulovou hodnotou analytu předpokládá, že je rovna nule a hodnota redukované koncentrace nebo látkového množství se uvádí pomocí předpokládané koncentrace nebo látkového množství. Zvláště v chemické stopové analýze je možno odhadovat koncentraci nebo látkové množství pouze s ohledem na dostupný materiál s nulovou hodnotou analytu. Aby se předešlo chybným rozhodnutím, doporučuje se obecně uvádět pouze rozdíly od základního stavu, tj. uvádět údaje vyjádřené pomocí redukované stavové proměnné.

POZNÁMKA V ISO Guide 30 a ISO 11095 se nerozlišuje mezi stavovou proměnnou a redukovanou stavovou proměnnou. V důsledku toho se v těchto dokumentech neoprávněně předpokládá, že referenční stavy jsou při vyjádření pomocí stavové proměnné známy.

–      Kalibrace, proces vzorkování a příprava preparátů přidávají k měřeným výsledkům náhodné kolísání.

V této části ISO 11483 byly zvoleny následující dva požadavky:

–      pravděpodobnost (chybné) detekce, že systém není v základním stavu, když ve skutečnosti v základním stavu je, je rovna α;

–      pravděpodobnost, že se (chybně) nezjistí, že systém pro nějž je hodnota redukované stavové proměnné rovna minimální detekovatelné hodnotě (x_d) není v základním stavu, je rovna β.

1 Předmět normy

Tato část ISO 11843 specifikuje základní metody pro:

–      návrh experimentů pro odhad kritické hodnoty redukované stavové proměnné, kritické hodnoty odezvy a minimální detekovatelné hodnoty redukované stavové proměnné,

–      odhad těchto charakteristik z experimentálních údajů pro případy, kdy kalibrační funkce je lineární a směrodatná odchylka je buď konstantní nebo je v lineárním vztahu s redukovanou stavovou proměnnou.

Metody popisované v této části ISO 11843 lze použít v rozličných situacích jako je prověřování přítomnosti určité látky v materiálu, vyzařování energie ze vzorků nebo rostlin nebo geometrická změna v statických systémech při namáhání v krutu.

Kritické hodnoty lze odvodit na základě aktuální série měření, aby se odhadly neznámé stavy systému obsažené v sérii, kdežto minimální detekovatelná hodnota redukované stavové proměnné jakožto charakteristika metody měření slouží k volbě vhodného postupu měření. K tomu, aby se charakterizoval postup měření, laboratoř nebo metoda měření, lze stanovit minimální detekovatelnou hodnotu, jsou-li k dispozici vhodné údaje pro každou příslušnou úroveň, tj. pro sérii měření, pro postup měření, pro laboratoř nebo pro metodu měření. Minimální detekovatelné hodnoty pro sérii měření, pro postup měření, pro laboratoř nebo pro metodu měření se mohou vzájemně lišit.

ISO 11843 lze použít na veličiny, které jsou měřeny pomocí měřidel se stupnicí, která je v podstatě spojitá. Je použitelná na postupy měření a typy měřicích zařízení, u nichž je vztah mezi střední hodnotou odezvy a hodnotou stavové proměnné popsán pomocí kalibrační funkce. Je-li odezva nebo stavová proměnná vektorovou veličinou, lze metody z ISO 11843 použít odděleně na jednotlivé složky příslušných vektorů nebo na funkce těchto složek.

Zdroj: www.cni.cz