Úvod

Účelem ISO 230 je normalizovat metody. Zkoušení přesnosti obráběcích strojů s výjimkou přenosného nářadí.

Tato část ISO 230 specifikuje postupy pro určení tepelných vlivů, způsobených různými tepelnými zdroji, které mají za následek deformace obráběcího stroje a jeho systému nastavení polohy. Je známo, že konečné tepelně-elastické deformace obráběcího stroje silně závisejí na pracovních podmínkách. Podmínky zkoušek, popsaných v této části ISO 230, nejsou zamýšleny jako simulace normálních pracovních podmínek, ale mají umožnit odhad provozních vlastností stroje a určení vlivu prostředí na jeho provozní vlastnosti. Tepelné chování stroje může být značně ovlivněno např. použitím řezné kapaliny. Proto by měly být tyto zkoušky považovány pouze za předběžné zkoušky pro určení skutečného tepelně-elastického chování, jestliže je určení takového chování pro účely zjištění provozních vlastností stroje nutné. Zkoušky jsou navrženy tak, aby byly měřeny relativní změny polohy mezi částí stroje nesoucí nástroj a částí stroje nesoucí obrobek, které jsou výsledkem deformací klíčových částí konstrukce.

Zkoušky, popsané v této části ISO 230, mohou být použity buď pro zkoušky různých typů obráběcích strojů (typové zkoušky) nebo pro zkoušky jednotlivých obráběcích strojů, tedy pro přejímací zkoušky. Jsou-li zkoušky požadovány pro účely přejímání, je na uživateli, aby na základě dohody s dodavatelem zvolil takové zkoušky, které se vztahují k těm vlastnostem částí stroje, které ho zajímají. Pouhý odkaz na tuto část zkušebních předpisů při přejímacích zkouškách, bez dohody o tom, jaké části mají být použity a jaké budou odpovídající náklady, nemůže být pro žádnou smluvní stranu považován za závazný. Jedním z významných znaků této části ISO 230 je její důraz na tepelné vlivy prostředí při všech zkouškách vlastností, popsaných v ostatních částech ISO 230, jejichž základem je měření lineárních změn polohy (jako např. zkoušky přesnosti a opakovatelnosti lineárního nastavení polohy, zkoušky kruhové interpolace). Dodavatel/výrobce by měl udat teplotní specifikace pro prostředí, ve kterém lze očekávat práci stroje se specifikovanou přesností. Uživatel stroje má být zodpovědný za zajišťování vhodného prostředí pro práci a zkoušky stroje, které odpovídá směrnicím dodavatele/výrobce, jinak musí akceptovat zhoršené provozní vlastnosti stroje. Příklad pokynů pro teplotní prostředí je uveden v příloze C.

V případě, že teplotní prostředí způsobuje nadměrnou nejistotu nebo změny provozních vlastností stroje a neodpovídá směrnicím dodavatele/výrobce, je požadováno zmírnění požadavků na přesnost. Jestliže stroj nesplňuje specifikované vlastnosti, pomůže při zjištění zdrojů problémů analýza kombinované směrodatné teplotní nejistoty. Kombinovaná směrodatná teplotní nejistota je definována v článku 3.6 této normy a stejně tak v ISO 16015.