Úvod

Tato evropská norma slouží jako podklad pro vytváření pravidel a/nebo norem výrobků. Může být využita v celkovém systému jakosti pro zhotovení vyhovujících svarových spojů. Jsou určeny tři stupně jakosti, z nichž může být proveden výběr pro určité použití. Stupně jakosti potřebné pro jednotlivé případy by měly být stanoveny ve výrobkové normě nebo odpovědným konstruktérem společně s výrobcem, uživatelem nebo jinou zainteresovanou stranou. Stupeň jakosti musí být určen před začátkem výroby, zejména ve stadiu nabídky a objednávky. Ve zvláštních případech mohou být požadovány doplňující údaje.

Stupně jakosti stanovené v této normě určují základní doporučené údaje, na něž je možno se odvolat, nespecifikují žádné podrobnosti pro použití. Vztahují se na druhy svarových spojů na výrobku, nikoli však na celý výrobek nebo jeho část. Proto je možné na jednotlivé svarové spoje na jednom výrobku předepsat různé stupně jakosti. Stupně jakosti jsou uvedeny v tabulce 1:

Tabulka 1 - Určování stupňů jakosti

Tři stupně jakosti jsou označeny „D“, „C“ a „B“ a umožňují rozšířit praktické využití.

Pokud jsou vyšší požadavky na svary, než je předepsáno ve výše uvedených stupních jakosti (např. pro dynamické namáhání), mohou být takové svary po svařování pro odstranění povrchových vad obrobeny nebo upraveny.

V běžném případě jsou tolerované velikosti vad v souladu s předepsanými stupni jakosti. Někdy však může být nutné, například u některých druhů hliníku a jeho slitin a konstrukcí při trvalém zatížení, nebo při požadavcích na těsnost, předepsat nestejné přípustné vady ve stejném svarovém spoji nebo předepsat dodatečné požadavky.

Při volbě stupňů jakosti pro odpovídající použití se bere v úvahu typ konstrukce, navazující operace, například opracování vnějšího povrchu, druhy namáhání (statické, dynamické), pracovní podmínky (například teplota, okolí)a důsledky vad. Důležitá je i hospodárnost výroby, která závisí nejen na nákladech pro svařování, ale i na nákladech na kontrolu, zkoušky a opravy svaru.

Ačkoliv tato norma obsahuje typy vad, které se vyskytují při procesu elektronového a laserového svařování, berou se v úvahu při hodnocení pouze typy vad, odpovídající metodě svařování a její aplikaci.

Vady jsou uváděny se zřetelem na své skutečné velikosti a jejich zjišťování, stejně jako hodnocení může vyžadovat jednu, nebo několik nedestruktivních metod zkoušení. Zjišťování a určování velikosti vad je závislé na metodě a rozsahu zkoušky, jak je uvedeno v normě výrobku nebo ve smlouvě.

Tato norma neobsahuje žádné podrobnosti o doporučených postupech pro zjišťování a určování velikosti vad a proto vyžaduje doplňující prováděcí, kontrolní a zkušební požadavky. Je třeba vzít v úvahu, že nedestruktivní metoda zkoušení nemusí být pro zjištění určitých vad, jejich druhu a rozměru podle tabulky 2 vhodná.

Ačkoliv tato norma platí pro elektronové a laserové svařování pro tloušťku materiálu (hloubku provaření) od 1 mm a větší, je třeba vzít v úvahu, že povolená velikost vad má absolutní, horní mez.

Použití této normy pro tloušťku materiálu nad 50 mm při elektronovém svařování a nad 12 mm při laserovém svařování, je obvykle bezpečné, vyžaduje však speciální opatření, jako je opracování svaru, aby se vyhovělo mezím pro převýšení a zápaly. V průběhu schvalování svařovacího postupu musí být tyto požadavky na jakost pozorně sledovány a v případě nutnosti musí být předepsána další opatření pro zajištění jakosti.

Použití pro tloušťky menší než 1 mm je možné, ale požadavky mohou být příliš mírné pro různé typy vad.