ICS 77.120.60 Červen 2003
|
|
Zinek a slitiny zinku - Sekundární |
ČSN 42 1381 |
Zinc and zinc alloys - Secondary zinc
Zinc et alliages de zinc - Zinc secondaire
Zink und Zinklegierungen - Sekundärzink
Tato norma je českou verzí evropské normy EN 13283:2002. Evropská norma EN 13283:2002 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN 13283:2002. The European Standard EN 13283:2002 has the status of a Czech Standard.
|
© Český normalizační institut, 2003 67066 |
Národní předmluva
Citované normy
EN 12060 zavedena v ČSN EN 12060 (42 1303) Zinek a slitiny zinku - Metody odběru vzorků - Specifikace
Vypracování normy
Zpracovatel: VÚK Panenské Břežany, s. r. o., Panenské Břežany, IČO 25604716, Ing. Miloslav Smetana
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Jana Čížková
|
EVROPSKÁ NORMA EN 13283 |
|
EUROPEAN STANDARD Říjen 2002 |
|
NORME EUROPÉENNE |
|
EUROPÄISCHE NORM |
ICS 77.120.60
|
Zinek a slitiny zinku - Sekundární zinek Zinc and zinc alloys - Secondary zinc |
|
|
Zinc et alliages de zinc - Zinc secondaire |
Zink und Zinklegierungen - Sekundärzink |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2002-08-01.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel |
Obsah
Strana
Úvod................................................................................................................................................................................................... 6
1 Předmět normy....................................................................................................................................................................... 6
2 Normativní odkazy.................................................................................................................................................................. 6
3 Termíny a definice.................................................................................................................................................................. 6
4 Výroba....................................................................................................................................................................................... 6
5 Údaje objednávky................................................................................................................................................................... 6
6 Požadavky................................................................................................................................................................................ 7
6.1 Chemické složení................................................................................................................................................................... 7
6.2 Tvar ingotů............................................................................................................................................................................... 7
6.3 Jakost povrchu ingotů a bloků............................................................................................................................................. 7
7 Odběr vzorků............................................................................................................................................................................ 7
8 Značení a štítkování............................................................................................................................................................... 8
9 Dokumenty kontroly................................................................................................................................................................ 8
Bibliografie........................................................................................................................................................................................ 9
Předmluva
Této evropské normě je nutno nejpozději do dubna 2003 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do dubna 2003.
Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Úvod
Tato norma byla vypracována, aby závodům na galvanické pozinkování a dalším uživatelům zinku poskytovala normalizované jakosti zinku, které nejsou vyráběny ve výrobním procesu primárního zinku. Chemické složení těchto tříd je zejména orientováno těmito požadavky na použití a bere v úvahu možnosti vycházející ze zvyšujícího se množství sekundárních zinkových materiálů pro řízenou recyklaci k ochraně přírodních zdrojů.
1 Předmět normy
Tato evropská norma stanovuje označování, chemické složení, značení a další požadavky na sekundární zinek. Tyto třídy zinku jsou hlavně používány pro účely žárového pozinkovávání podle EN ISO 1461 a pro výrobu mosazi.
Sekundární zinek může být vyráběn různými procesy, které se odlišují podle zdrojů materiálu. Hlavní část je recyklována z použitého zinkového materiálu a odpadu, např. zinkového plechu; sekundární zinek může být také vyroben ze zbytků při zpracování zinku, např. ze zinkového popela.
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz