ICS 59.080.70 Červenec 2003
|
|
Geotextilie a výrobky podobné |
ČSN 80 6162 |
idt ISO 13426-1:2003
Geotextiles and geotextile-related products - Strength of internal structural junctions - Part 1: Geocells
Géotextiles et produits apparentés - Résistance des liaisons de structures internes - Partie 1: Géosynthétiques alvéolaires
Geotextilien und geotextilverwandte Produkte - Festigkeit produktinterner Verbindungen - Teil 1: Geozellen
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 13426-1:2003. Evropská norma EN ISO 13426-1:2003 má status české technické normy.
This standard is the Czech version of the European Standard EN ISO 13426-1:2003. The European Standard EN ISO 13426-1:2003 has the status of a Czech Standard.
|
© Český normalizační institut, 2003 67794 |
Národní předmluva
Citované normy
EN 963 zavedena v ČSN EN 963 (80 6121) Geotextilie a výrobky podobné geotextiliím - Odběr a příprava vzorků ke zkouškám
EN ISO 7500-1 zavedena v ČSN EN ISO 7500-1 (42 0322) Kovové materiály - Ověřování statických jednoosých zkušebních strojů - Část 1: Trhací stroje a lisy
ISO 554 zavedena v ČSN ISO 554 (03 8803) Standardní prostředí pro aklimatizaci a/nebo zkoušení - Specifikace
Vypracování normy
Zpracovatel: VÚLV spol. s r.o., Šumperk, IČO 41030613, Alena Klimešová
Technická normalizační komise: TNK 31 Textil
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Eva Řeháková
|
Leden 2003 |
ICS 59.080.70
|
Geotextilie a výrobky podobné geotextiliím - Pevnost vnitřních Geotextiles and geotextile-related products - Strength of internal structural |
|
|
Géotextiles et produits apparentés - Résistance des liaisons de structures internes - Partie 1: Géosynthétiques alvéolaires |
Geotextilien und geotextilverwandte Produkte - Festigkeit produktinterner Verbindungen - Teil 1: Geozellen |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2002-08-01.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel |
Obsah
Strana
Předmluva......................................................................................................................................................................................... 5
Úvod................................................................................................................................................................................................... 6
1 Předmět normy.................................................................................................................................................................... 6
2 Normativní odkazy............................................................................................................................................................... 6
3 Termíny a definice............................................................................................................................................................... 6
4 Podstata zkoušky................................................................................................................................................................ 7
4.1 Metoda A: Zkouška pevnosti smykem (obrázek 1)....................................................................................................... 7
4.2 Metoda B: Zkouška odlupováním (obrázek 2) .............................................................................................................. 7
4.3 Metoda C: Zkouška štěpením (obrázek 3) .................................................................................................................... 7
4.4 Metoda D: Zkouška místním nadměrným namáháním (obrázek 4) ........................................................................ 7
5 Klimatizování vzorků............................................................................................................................................................ 7
6 Zkušební vzorky................................................................................................................................................................... 8
7 Zařízení pro zkoušení......................................................................................................................................................... 8
7.1 Trhací přístroj....................................................................................................................................................................... 8
7.2 Svorky.................................................................................................................................................................................... 8
8 Postup zkoušky.................................................................................................................................................................... 8
9 Výpočty................................................................................................................................................................................... 9
9.1 Všeobecně........................................................................................................................................................................... 9
9.2 Metoda A: Pevnost smykem.............................................................................................................................................. 9
9.3 Metoda B: Odlupování........................................................................................................................................................ 9
9.4 Metoda C: Štěpení............................................................................................................................................................... 9
9.5 Metoda D: Místní nadměrné namáhání......................................................................................................................... 10
10 Protokol o zkoušce............................................................................................................................................................ 10
Předmluva
Tento dokument (EN ISO 13426-1:2003) byl vypracován technickou komisí CEN/TC 189 „Geosynthetika“, jejíž sekretariát zajišťuje IBN, ve spolupráci s technickou komisí ISO/TC 221 „Geosynthetika“.
Této evropské normě je nutno nejpozději do července 2003 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do července 2003.
Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Úvod
Geobuňky jsou výrobky podobné geotextiliím tvořené jednotlivými proužky propojenými několika různými způsoby (vytlačováním, tepelným pojením, lepením, tavením, prošíváním atd.) tak, aby vznikla souvislá plocha ze sousedících buněk, kde jsou v kontaktu dva prvky v přímém směru nebo v určitých bodech a nestejnoměrně po celém povrchu.Tyto přímky nebo body se označují jako „spoje“.
Spoje geobuněk je možné porušit čtyřmi různými způsoby:
1) smykem (viz obrázek 1): přerušení je způsobeno silou působící rovnoběžně se spojem;
2) odlupováním nebo delaminací (viz obrázek 2): přerušení je způsobeno silou působící kolmo ke spoji, která od sebe odděluje buňky na jednom okraji spoje;
3) napínáním tahem (viz obrázek 3): síla, působící kolmo na spoj, dvou sousedících buněk;
4) místním nadměrným namáháním (viz např. obrázek 4: geobuňky uchycené kolíky): upínací prvek místně nadměrně namáhá spoj a způsobuje tak porušení stlačením, smykem nebo odlupováním.
POZNÁMKA To lze pokládat za užitnou vlastnost, stejně jako tahovou zkoušku švů/spojů.
Je nemožné stanovit jedinou metodu zkoušení pro měření pevnosti spojů buněk. Tato norma zahrnuje zásady pro zkoušení čtyř výše popsaných mechanismů porušení. Tyto zásady by se měly upravit pro každý jednotlivý výrobek. Aby se zabránilo nedorozumění při interpretaci obrázků, měly by být odkazy v protokolech o zkouškách a listech s daty na přesnou metodu zkoušení, např. EN ISO 13426-1, metoda A - pevnost smykem u vnitřních strukturálních spojů.
1 Předmět normy
Tato norma popisuje referenční metody zkoušení pro zjišťování vnitřních strukturálních spojů geobuněk za různých podmínek namáhání.
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz