1 Předmět normy

–      nemohou se nekontrolovatelně rozlít2) a šířit požár případně i mimo požární úsek; za nekontrolovatelné rozlití se nepovažují případy, kde plochy, na které by se mohla hořlavá kapalina rozšířit, nepřesahují 10 % půdorysné plochy požárního úseku (0,1 S m²), nejvýše však 50 m²; pokud je více míst v požárním úseku, kde by se mohla hořlavá kapalina rozšířit, potom se uvedené limity vztahují na součet půdorysných ploch těchto míst.

POZNÁMKA V požárních úsecích, v nichž se mohou vyskytovat hořlavé kapaliny, musí být vždy stanoven jejich podíl na nahodilém požárním zatížení. Pokud jsou hořlavé kapaliny umístěny jen na části půdorysné plochy požárního úseku (m²), stanoví se nahodilé požární zatížení pro posouzení podle bodu a2) i na ploše . Plochu tvoří nejméně půdorysná plocha, na které se vyskytuje trvale hořlavá kapalina (např. technologická máčecí vana), nebo vymezená plocha, na kterou se ukládají hořlavé kapaliny v přepravních obalech či kontejnerech. Hořlavá kapalina se do nahodilého požárního zatížení započítává svým množstvím a výhřevností; zjednodušeně se může (zejména u variabilních hořlavých kapalin) předpokládat, že 1 litr hořlavé kapaliny představuje 2,5 kg nahodilého požárního zatížení při přepočtu na ekvivalentní výhřevnost dřeva.

Tato norma se nevztahuje na případy, kde v požárním úseku je (jednotlivě nebo společně) méně než 20 litrů nízkovroucích kapalin, nebo 50 litrů hořlavých kapalin I. třídy či 250 litrů hořlavých kapalin II. až IV. třídy nebezpečnosti, aniž by bylo třeba provádět posouzení podle bodu a).

U požárních úseků, v nichž se vyskytují hořlavé kapaliny, ať již jsou či nejsou posuzovány podle této normy, musí být vždy zabráněno jejich rozlití mimo požární úsek; tyto požární úseky musí být také dostatečně odvětrány, aby nevzniklo prostředí s nebezpečím výbuchu.

b)    hořlavé kapaliny klasifikované současně jako výbušniny3);

c)    hořlavé zkapalněné plyny, odpovídající definicím podle ČSN 38 6462 a ČSN 65 0205;

d)    přepravu hořlavých kapalin v potrubích včetně souvisících přečerpávacích stanic postavených mimo objekt a zařízení, pro kterou platí ČSN 65 0204;

e)    plnění, vyprazdňování a přepravu hořlavých kapalin klasifikovaných současně jako nebezpečné látky v nádobách a obalech, které jsou umístěny na železničních kolejových vozidlech a na které se vztahují zvláštní předpisy RID;

f)      balení a označování nebezpečných chemických látek a přípravků, pro které platí zvláštní právní předpis4);

g)    pro silniční5), železniční6), vodní vnitrozemskou7), nebo leteckou8) přepravu hořlavých kapalin.

1.2 Pro snížení pravděpodobnosti vzniku požáru hořlavých kapalin při jejich výskytu včetně manipulace jsou v příloze F uvedeny „Zásady požární bezpečnosti pro provoz prostorů s výskytem hořlavých kapalin“.

Tyto zásady se vztahují na všechny prostory (nově navrhované, měněné či stávající), v nichž se ve smyslu této normy vyskytují hořlavé kapaliny.

_______________

2)    Hořlavá kapalina se považuje za nekontrolovatelně rozlitou v případech, kde může být příčinou nebo důsledkem požáru, přičemž průměrná tloušťka vrstvy kapaliny na podlaze je větší než 5 mm.

Při výpočtu půdorysné plochy, na které se může kapalina rozlít, lze zjednodušeně počítat s vrstvou průměrné tloušťky 20 mm. Pokud sklon podlahové plochy (popř. upraveného terénu) nepředurčuje směr a plochu rozlité kapaliny, nebo pokud není rozlití kapaliny jinak plošně vymezeno (např. stavebními konstrukcemi), předpokládá se rozlití v ploše kruhu.

Např. skupina sudů s hořlavou kapalinou o objemu 6 ´ 200 litrů se rozlije na ploše 60 m², což může být plocha kruhu o průměru 8,75 m; pokud jsou sudy v místnosti A o půdorysné ploše např. 40 m², aniž by bylo zabráněno proniku kapaliny do vedlejší místnosti B, předpokládá se rozlití kapaliny v místnosti A na ploše 40 m² a v místnosti B nejméně na ploše 20 m². Rozlitá kapalina v tomto případě překračuje plošný limit podle bodu a2).

3)    Zákon č. 61/1988 Sb.

4)    Zákon č. 157/1995 Sb.

5)    Zákon č. 111/1994 Sb., vyhláška č. 64/1987 Sb.

6)    Zákon č. 266/1994 Sb., Příloha 1 k vyhlášce č. 8/1985 Sb.

7)    Zákon č. 114/1995 Sb.

8)    Vyhláška č. 17/1966 Sb.

Zdroj: www.cni.cz