Úvod

Vydání meziorganizačního Návodu pro vyjadřování nejistoty v měření (GUM -- Guide to the expression of uncertainty in measurement) zahrnujícího návrhy CIPM1 v Doporučení Cl-1981 ukázalo, že klasický přístup k vyjadřování přesnosti měření pomocí termínů pravé hodnoty a chyby je překonán přístupem využívajícím termín nejistota. Vrozená úskalí koncepce pravé hodnoty (a tudíž i chyby) vedla samozřejmě ve světě měřicí techniky ke stále většímu spoléhání na koncepci nejistoty, ačkoli hlavní část norem týkajících se vlastností měřicích přístrojů stále používala termíny z tradičního přístupu. Zvyšující se rozdíl mezi nejvhodnějšími postupy používanými v metrologii a zněním norem vedl normalizační organizace k vyzvání příslušných technických komisí k novelizaci těchto publikací.

Toto vydání Mezinárodní normy IEC 60359 bylo vypracováno s cílem jejího uvedení do souladu s GUM. Během průběhu jejího schvalování byly vydány kapitoly o měření nového vydání Mezinárodního elektrotechnického slovníku (IEV - International Electrotechnical Vocabulary) a tato příležitost byla využita k uvedení termínů v této normě do souladu s termíny v IEV.

Hlavními charakteristikami vlastností přístroje jsou ty, které jsou vztaženy k nejistotě výsledků získaných při používání přístroje. GUM nejen udává všeobecnou terminologii a rámcový způsob výpočtu při kombinování nejistot různého původu, ale podstatněji se zabývá i otázkou hodnocení nejistoty při měření veličin definovaných jako funkce jiných měřených veličin. Přitom se nezabývá otázkou hodnocení nejistoty údaje přístroje, tj. nejistoty výsledků jednotlivých přímých měření prováděných přístrojem. GUM ji pokládá za složku nejistoty kategorie (typu) B, známou z údajů výrobce nebo výsledků kalibrace přístroje ve tvaru rozšířené nejistoty se stanoveným koeficientem rozšíření (coverage factor). To je důvod, proč musí být postupy pro vyjadřování a hodnocení nejistoty údajů přístrojů způsobem shodným s filozofií GUM definovány touto normou, tedy stanovit požadavky na vlastnosti přístrojů v termínech mezí nejistoty místo mezí chyby. To v sobě zahrnuje i pečlivé rozlišování mezi údajem přístroje a souborem hodnot určených k popisu měřené veličiny (viz Příloha A týkající se vývoje koncepce od představy chyby k představě nejistoty).

K tomuto účelu používá tato norma systematicky (v souladu s IEV) představu kalibračního diagramu, který také pomáhá v popisu vzájemných vztahů mezi základní nejistotou, změnami a provoznípracovní nejistotou. Rozlišení tohoto druhu jsou mimochodem podstatná pro nové měřicí systémy s mikroprocesory s vlastním programovým vybavením (software) nebo těch, které používající více než jeden vstup (více- snímačové systémy). To vyžaduje pohled na problém z obecného hlediska, bez omezení závislých na technickém vybavení přístroje (hardware). Umožňují rovněž větší výběr variant specifikování provozních charakteristikých vlastností.

Pro řadu pracovníků bude samozřejmě přechod od osvědčených tradičních termínů a představ k těm, které byly vyvolány moderní metrologií, vyžadovat nezbytně určité změny v myšlení, neboť současná přístrojová technika udělala velký pokrok od dob přímoukazujících přístrojů. Není však třeba očekávat zvláštní obtíže při převádění stávajících technických specifikací do termínů shodných s touto normou, z nichž většina používá termíny „meze chyby“, a to často s nejasnostmi, zda zde jsou nebo nejsou zahrnuty korekce na ovlivňující veličiny. Pokud se takové nejasnosti odstraní, lze snadno staré specifikace harmonizovat s touto normou nahrazením „meze chyby“ výrazem „meze nejistoty přístroje“, vysvětleným v kapitole 5, a to za předpokladu, že udávané způsoby hodnocení těchto mezí (jsou-li nějaké) jsou zvoleny tak, aby vyhovovaly definicím stanovených touto normou.

_______________

1     Mezinárodní výbor pro váhy a míry (Comité International des Poids et Mesures)