Úvod

Testování shody je systematické přezkoušení, v jakém rozsahu je určitá entita ve shodě se specifikovaným kritériem. Účelem je prokázat shodu buď ve formě prohlášení dodavatele nebo ve formě osvědčení vydaného třetí stranou (viz ISO/IEC Guide 2, 1996). Specifikace se pro měřitelný znak obvykle udává jako jedna mezní hodnota LV (limiting value) nebo jako skupina dvou mezních hodnot (horní a dolní mezní hodnoty). Vztahuje-li se specifikace například ke znaku, který má vztah ke zdraví, bývají mezní hodnoty někdy nazývány prahovou mezní hodnotou, TLV (threshold limit value) nebo přípustnými mezemi exposice, PEL (permissible exposure limits).

Vždy, když testování shody zahrnuje nejistotu měření nebo vzorkování, je zcela běžné, že se řádný postup odvolává na prvky teorie testování statistických hypotéz. Ze znalosti měřicího postupu a jeho chování v souvislosti s nejistotami výsledků, je možné odhadnout a minimalizovat riziko stanovení chybného prohlášení o shodě nebo neshodě se specifikacemi. Potřebu záruky lze funkčně vyjádřit požadavkem, aby vždy, když je nějaká entita deklarována jako shodná, nebyl provedením dalších měření na této entitě tento stav měněn, dokonce ani tehdy, když se použijí precisnější měření (např. lepší metoda měření nebo technologie). Neboli, vyjádřeno pomocí rizik, riziko (chybného) deklarování shody pro neshodnou entitu musí být malé. V důsledku toho je nezbytné tolerovat (velké) riziko, že entita, která je sice shodná, ale pro niž hodnota znaku rozhodující o shodě je velmi blízká mezní hodnotě, nebude deklarována jako shodná. Použitím dvoustupňového postupu místo jednostupňového se toto riziko obecně zmenší.

Podobné úvahy platí pro testování neshody.

Tato část ISO 10576 se na tuto problematiku zaměřuje z hlediska konstrukce specifikací a z hlediska testování shody nebo neshody výstupů z procesu výroby nebo služeb se specifikacemi.

Na problémy, jak vymezit příslušné složky nejistoty a jak je odhadovat, se zaměří další ISO 10576-2.

Vzhledem k očividné podobnosti s postupy statistických přejímek se někdy při činnostech souvisejících s testováním shody používají statistické přejímací plány. Jak statistické přejímky, tak i činnosti související s testováním shody využívají prvky z testování hypotéz (viz např. ISO 2854^[2]). Je však důležité si uvědomit, že cíle těchto dvou činností jsou diametrálně rozdílné a zejména, že každá s těchto dvou činností vyžaduje rozdílný přístup k uvažovaným rizikům (viz ISO 2854^[2] a Holst^[9]).