Úvod

Tato mezinárodní norma poskytuje normalizovanou notaci pro reprezentativní informaci, kterou lze předávat a která pojednává o informačních zdrojích používaných k vymezení námětů a vztahů mezi náměty. Množina jednoho dokumentu nebo několika vzájemně souvisících dokumentů, ve které se používá notace stanovená touto mezinárodní normou, se nazývá mapa námětů (topic map). Informace o struktuře, která se přenáší pomocí map námětů, obecně zahrnuje:

–      seskupení adresovatelných informačních objektů okolo námětů („výskyty“) a

–      vztahy mezi náměty („asociace“).

Mapa námětů vymezuje vícerozměrový prostor námětů - prostor, v němž náměty představují jednotlivé polohy a v němž se vzdálenosti mezi náměty vyjadřují počtem mezilehlých námětů, které je nutné projít, aby bylo možné se dostat od jednoho námětu k jiného námětu, a také typem vztahů, které stanovují průběh cesty od jednoho námětu k jinému námětu, pakliže tento existuje, přes případné mezilehlé náměty.

POZNÁMKA 1 Dva náměty mohou být spojeny prostřednictvím asociace a mohou být též spojeny sdílením výskytu.

Informační objekty mohou mít kromě toho určité vlastnosti a tyto vlastnosti mohou mít i externě přiřazené hodnoty. Tyto vlastnosti se nazývají typy fazet (facet types).

POZNÁMKA 2 Slovo fazeta (facet) může znamenat jednu stěnu mnohostěnného vybroušeného objektu nebo jeden segment složeného oka (např. u hmyzu). Jeho symbolické použití v této normě vyjadřuje představu, že fazeta je vlastnost množiny informačních objektů, kterou lze použít k vytvoření přehledu o těchto objektech.

U stejných informačních zdrojů může poskytovat informaci o struktuře námětů i několik map námětů. Architektura map námětů je navržena tak, aby usnadňovala slučování map námětů bez nutnosti slučované mapy námětů kopírovat nebo modifikovat. Na mapy námětů lze pro jejich vnější postavení nahlížet jako na překryvné segmenty (overlays) množin informačních objektů nebo jako na rozšíření množin informačních objektů.

Základní notací map námětů je SGML; předání schopná mapa námětů se vždy skládá nejméně z jednoho dokumentu SGML a může obsahovat a/nebo může odkazovat na jiné druhy informačních zdrojů. Množinu informačních zdrojů, která obsahuje úplnou a předání schopnou mapu námětů, lze specifikovat pomocí dílčí služby „ohraničená množina objektů (BOS)“ (bounded object set) uvedené v architektuře HyTime v ISO/IEC 10744:1997.

Jako základní notaci pro mapy námětů lze použít i Rozšiřitelný vyznačovací jazyk (XML) (Extensible Markup Language), který je znám také jako WebSGML a je doporučením Konsorcia World Wide Web, protože je podmnožinou jazyka SGML, jak je vysvětleno v příloze K normy pro SGML (1997).

Notace mapy námětů je stanovena jako Architektura SGML (SGML Architecture) a tato mezinárodní norma nabývá podobu dokumentu definujícího architekturu (architecture definition document) vyjádřeného ve shodě s normativní přílohou A.3 normy ISO/IEC 10744:1997 Požadavky na definici tvaru architektury SGML (SGML Architectural Form Definition Requirements) (AFDR). Formální definice notace mapy námětů je vyjádřena jako metadefinice DTD (metadefinice typu dokumentu).