Úvod

Podnětem k vypracování této normy bylo zjištění výrobců plastů, že data, která jsou k dispozici, nelze snadno použít ke srovnání vlastností podobných druhů plastů, zvláště jsou-li data přejímána z různých zdrojů. I při použití stejných normalizovaných zkoušek je často možné použít široký rozsah přípustných alternativních podmínek pro provedení zkoušek, takže získaná data se stávají nesrovnatelnými. Účelem této normy je určit takové metody a zkušební podmínky, které umožní platné srovnání plastových materiálů.

ISO 10350 se zabývá jednobodovými hodnotami. Ty představují základní způsob charakterizace plastů a jsou vhodné pro počáteční fáze výběru materiálu. Tato norma určuje zkušební podmínky a metody pro měření a prezentaci podstatně většího počtu hodnot. Každá vlastnost je zde charakterizována více jednobodovými hodnotami, tzv. vícebodovou hodnotou, která jako celek znázorňuje závislost dané vlastnosti na důležitých proměnných jako je čas, teplota a vlivy prostředí. Norma uvažuje i další vlastnosti. Vícebodové hodnoty proto umožňují přesnější rozhodování o vhodnosti plastu pro určitou aplikaci. Některé hodnoty jsou rovněž vhodné pro odhad chování za provozních a za optimálních zpracovatelských podmínek pro tváření dílu. Je třeba brát v úvahu, že pro konstrukční účely jsou často zapotřebí další data. Jednou z příčin je, že některé vlastnosti silně závisí na fyzikální struktuře plastu. Zkušební postupy v této normě používají dle možnosti víceúčelové zkušební těleso. Struktura plastu v tomto zkušebním tělese se může významně lišit od struktury v určitých oblastech tvářeného dílu. Za těchto okolností nebudou získané hodnoty vhodné pro přesné konstrukční výpočty chování výrobku. Použitelnost hodnot by měla být konzultována s výrobcem materiálu.

ISO 10350 a různé části této normy popisují způsoby stanovení a prezentace srovnatelných dat vhodných pro výběr typu plastu. Použití uvedených norem by mělo vést k racionalizaci a snížení nákladů spojených se získáváním těchto dat. Odkaz na uvedené normy zjednoduší vývoj datových modelů pro elektronické ukládání a výměnu hodnot materiálových vlastností.

Norma dle možností specifikuje zkušební proměnné. U některých zkoušek však v důsledku velkého počtu zkušebních podmínek pro různé plasty poskytuje norma vodítko při výběru určitých zkušebních podmínek tak, aby pokryly provozní rozsah použitelnosti plastu. Vzhledem k tomu, že vlastnosti a provozní specifikace různých plastů se značně liší, není povinné měřit hodnoty za všech zkušebních podmínek, které tato norma specifikuje.

Pro výběr a použití plastů pro různé aplikace jsou nezbytné hodnoty mnoha vlastností. Normy ISO popisují experimentální postupy vhodné pro získávání potřebných informací o těchto vlastnostech. Pro další vlastnosti však buď ISO normy neexistují nebo vykazují omezení komplikující v současné době jejich použití pro tvorbu srovnatelných hodnot (viz příloha A). Norma ISO 11403 byla proto rozdělena na několik částí tak, aby každá část mohla být vytvářena nezávisle na ostatních. Takto lze doplňovat další vlastnosti ihned po vydání nové nebo revidované normy.