Úvod

Výběr návrhového tepelného výkonu pro vytápění prostoru je záležitostí hledání rovnováhy uživatelských potřeb vůči ceně. Na jedné straně uživatelé očekávají, že vytápěcí systém splní požadované vnitřní teploty pro zdraví a tepelný komfort; na druhé straně se objevují, čas od času, velmi vysoké požadavky, když dochází k meteorologickým extrémům. Obvykle je nehospodárné navrhnout vytápěcí systémy pro výjimečné extrémy, vede to k vyšším nákladům a obvykle k nižší operativní efektivnosti systému.

Praktické řešení spočívá často v tom, že je potřebné vybrat málo časté, ale nikoli extrémní klimatologické hodnoty jako základ pro návrhový tepelný výkon. Tímto způsobem, čas od času, musí požadavky na teplo přesahovat systémové kapacity, s výsledkem, že vnitřní teploty musí být nižší než požadované, ale že bude potřebné doplňkové vytápění (např. lokální zdroje). Metody výpočtu v této normě zahrnují standardní doby návratu obvyklého časového období nebo četnosti, která je rozhodující pro přijatelné rozhodování mezi rizikem neodpovídajícího nevhodného provedení a cenou.

Definice zimní venkovní návrhové teploty je také potřebná k objasnění interakce mezi budovou a jejím vnějším prostředím. Budovy mají tepelnou setrvačnost a neodpovídají okamžitě změnám v povětrnostních podmínkách. Doba časového zpoždění (nebo prodlevy) před vnitřními podmínkami představuje různorodost mezi různými typy konstrukce a způsoby vytápění. Z tohoto důvodu je potřebné zimní venkovní návrhové teploty počítat v souladu s touto normou, kdy může být určena v rozsahu časového období, od krátkého, 1 h až po 4 dny.

Vliv větru je důležitý, infiltrace může způsobovat tepelné ztráty budov, které nejsou vzduchotěsné, to je zvláště důležité v klimatických podmínkách, kdy jsou málo časté a nízké teploty spojeny s vysokými rychlostmi větru. Tato norma specifikuje, jaké jsou odpovídající rychlosti větru a rozsahy směrů, určené pro podmínky zimní venkovní návrhové teploty.