Úvod

U řady nejčastěji používaných zkušebních metod může typ použitých vzorků a způsob jejich přípravy významným způsobem ovlivnit výsledky zkoušky. Proto je velmi důležité normalizovat co nejpečlivěji jak vzorky, tak i používaný postup jejich přípravy před nátěrem. Zároveň je žádoucí snížit na minimum počet různých typů „normalizovaných vzorků“ potřebných ve zkušební laboratoři nátěrů.

Do této mezinárodní normy není možné začlenit všechny typy a postupy přípravy vzorků pro zkoušení nátěrů. V této normě jsou popsané vybrané vzorky a jsou uvažovány tři rozdílné případy.

Do této mezinárodní normy není možné začlenit všechny typy a postupy přípravy vzorků pro zkoušení nátěrů. V této normě jsou popsané vybrané vzorky a jsou uvažovány tři rozdílné případy.

První případ nastane tehdy, zkoušejí-li se nátěrové hmoty nebo jiné produkty pro určité průmyslové použití. Tyto zkoušky je nejvhodnější provádět na vzorcích nebo podkladech, které nejvíce odpovídají skutečnému uvažovanému průmyslovému použití (s ohledem na materiál, operaci čištění a následnou přípravu povrchu, jako je tryskání nebo chemická předúprava). V těchto případech se pro přípravu vzorku pouze doporučuje uvést:

a)    že zainteresované strany mají dosáhnout shody v detailech týkajících se materiálu a postupu použitém pro přípravu povrchu, a

b)    že tyto informace mají být uvedeny v protokolu o zkoušce.

Druhý případ se vztahuje ke zkušebním postupům, které ke svému provedení vyžadují speciální přípravu vzorků, např. jsou-li nutné opticky rovinné plochy pro měření lesku. V těchto případech má být v popisu zkušební metody uvedena přesná specifikace jak vzorku, tak i postupu jeho přípravy.

Třetí případ nastává tehdy, pokud nenastane žádná ze dvou výše uvedených možností. V těchto případech je potřeba zkoušet výrobek na dohodnutém povrchu, který lze dobře reprodukovat. Je vhodné použít materiál, který je běžně dosažitelný ve standardní kvalitě a může být vhodně očištěn nebo jinak připraven tak, aby bylo dosaženo stálého povrchu. Skutečnost, že to nutně nemusí být typ povrchu, na který bude produkt v praxi nanášen, je méně významná.

Tato mezinárodní norma se vztahuje ke třetímu z uvedených případů. Stanovuje postupy přípravy, které jsou známé jako reprodukovatelné a udává doplňkové pokyny pro případy, kdy se z důvodu nedostatečného mezinárodní sjednocení postupů mohou vyskytovat nejasnosti.

Varování

Tato mezinárodní norma stanovuje použití chemikálií, včetně šestimocného chromu, a zařízení, které mohou představovat zdravotní a bezpečnostní riziko. Není záměrem této normy vyjmenovat všechny bezpečnostní problémy spojené s jejím použitím. Odpovědností uživatelů této normy je prokázat vhodné bezpečnostní praktiky a stanovit platnost regulačních omezení před jejím užitím.

1 Předmět normy

Tato mezinárodní norma určuje několik typů normalizovaných podkladů a popisuje postupy pro jejích přípravu před nanášením nátěru. Tyto normalizované podklady jsou určeny pro běžné metody zkoušek nátěrových hmot a obdobných výrobků.

Jsou stanoveny tyto typy normalizovaných podkladů:

a)    ocelové vzorky, připravené

–      čištěním rozpouštědly,

–      čištěním přípravky na vodní bázi,

–      broušením,

–      fosfátováním,

–      otryskáním (pouze pokud je uvedeno v návodu);

b)    pocínované vzorky, připravené

–      čištěním rozpouštědly,

–      čištěním přípravky na vodní bázi,

–      broušením (leštěním);