Úvod

Chování ochranných povlaků vytvořených z nátěrových hmot a obdobných výrobků nanesených na ocelovém podkladu závisí významně na stavu ocelového povrchu bezprostředně před nanesením povlaku. Základními známými činiteli ovlivňujícími toto chování jsou:

a)    přítomnost rzi a okují;

b)    přítomnost nečistot na povrchu včetně solí, prachu, oleje a mastnot;

c)    profil povrchu.

Mezinárodní normy ISO 8501, ISO 8502 a ISO 8503 uvádějí metody pro posouzení uvedených činitelů, zatímco ISO 8504 poskytuje informace o metodách přípravy použitelných k čistění ocelových podkladů a udává schopnost každé z nich dosáhnout předepsané úrovně čistoty.

Tyto mezinárodní normy neobsahují doporučení týkající se ochranného nátěrového systému, který má být nanesen na ocelový podklad. Neobsahují ani doporučení ohledně požadavků na jakost povrchu pro konkrétní situace, i když jakost podkladu má přímý vliv na volbu nanášeného ochranného povlaku a na jeho funkčnost. Takováto doporučení se nacházejí v jiných dokumentech, jako jsou národní normy a správná praxe. Pro uživatele této mezinárodní normy bude nezbytné přesvědčit se, že stanovené hodnoty jsou:

–      slučitelné a vhodné z hlediska daných podmínek prostředí, kterým bude ocel vystavena, tak použitému ochrannému systému povlaků;

–      dosažitelné předepsaným postupem čistění.

Čtyři mezinárodní normy vztahující se k výše uvedenému pojednávají o těchto aspektech přípravy ocelových podkladů:

ISO 8501 - Vizuální vyhodnocení čistoty povrchu;

ISO 8502 - Zkoušky pro vyhodnocení čistoty povrchu;

ISO 8503 - Charakteristiky drsnosti povrchu otryskaných ocelových podkladů;

ISO 8504 - Metody přípravy povrchu.

Každá z těchto mezinárodních norem se dělí na části.

Ochranné vlastnosti nátěrových hmot a obdobných výrobků závisí na typu použitého nátěrového systému a na množství vlhkosti (často v mikroskopických vrstvičkách vody) na ocelovém podkladu při nanášení povlaku.

V článku 5.2 ISO 12944-7:1998, Nátěrové hmoty - Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí ochrannými nátěrovými systémy - Část 7: Provádění a dozor při zhotovování nátěrů, je předepsáno, že materiály povlaků se nesmějí nanášet při teplotách nižších než 3 °C nad rosným bodem stanoveným v souladu s ISO 8502-4. Mokré podklady lze natírat pouze těmi materiály, u nichž to je povoleno v technických listech nebo schváleno výrobcem nátěrové hmoty.

V mnoha případech se však nanesení nátěru musí provést, i když existuje zřejmé riziko, že ocelový podklad nebude dokonale suchý. K tomu dochází nejen v horkých a vlhkých oblastech (např. Singapur), kde teplota oceli je často po dlouhou dobu méně než 1 °C nad rosným bodem, ale i v méně extrémních prostředích.

Za těchto okolností může být provozní metoda pro přímé měření plošné hmotnosti vlhkosti (vody) velice užitečná a dokonce musí vést k rozhodnutí „natřít nebo nenatřít“. Tato část ISO 8502 popisuje takovou metodu.