Úvod

Struktura bezpečnostních norem týkajících se strojních zařízení je následující:

a)  Normy typu A (základní normy) obsahují základní pojmy, konstrukční zásady a hlavní hlediska, která mohou být aplikována na strojní zařízení.

b)  Normy typu B (druhové bezpečnostní normy) týkající se jednoho nebo více bezpečnostních hledisek nebo jednoho nebo více typů zabezpečení, který mohou byl použitý pro široký okruh strojních zařízení:

–      normy typu B1 se týkají zvláštních bezpečnostních hledisek (například bezpečné vzdálenosti, povrchová teplota, hluk);

–      normy typu B2 se týkají zabezpečení uživatelů (například obouruční ovládání, blokovací zařízení, zařízení citlivá na tlak, ochranné kryty).

c)  Normy typu C (bezpečnostní normy strojních zařízení) jsou normy s podrobnými bezpečnostními požadavky pro jednotlivá strojní zařízení nebo skupinu strojních zařízení.

Tato část ISO 15536 je podle ISO 12100-1 normou typu B.

Jsou-li ustanovení norem typu C odlišná od těch, která jsou uvedena v normách typu A nebo B, ustanovení norem typu C mají přednost před ustanoveními ostatních norem pro strojní zařízení navržená a postavená podle ustanovení norem typu C.

Tato část ISO 15536 se týká požadavků, které jsou do značné míry nezávislé na stavu techniky v současné rychle se rozvíjející oblasti počítačových modelů a tělesných šablon, a použitelnosti nejnovějších, podrobných a reprezentativních antropometrických údajů.

Fyzické charakteristiky lidského těla jsou jedním z východisek v navrhování prostorů, nábytku, strojních zařízení a dalšího vybavení. Rychle se rozvíjející výpočetní technika umožňuje konstruovat počítačové modely lidského těla a simulovat činnosti člověka. Antropometricky přesné modely nebo tělesné šablony mohou být použity například ke znázornění geometrických vztahů mezi lidským tělem a fyzickým prostředím. Do modelu a systému modelování mohou být začleněny různé funkce hodnocení, například označení zón dosahu, znázornění zorných polí, biomechanické výpočty potřebné síly a simulace pohybů.

Počítačové modely mají za cíl redukovat potřebu skutečných zkušebních osob a hodnocení fyzických modelů a prototypů. Skutečné osoby však poskytnou nejen skutečné fyzické rozměry, ale také lišící se pohybové schopnosti a schopnosti vnímání stejně jako usnadnění výkonu, komfort a další vlastnosti návrhu (viz ISO 15537).

Počítačový model umožňuje rychle, snadno a včas identifikovat možné rozměrové nedostatky. Pokud jde o extrémní tělesné rozměry, mohou být rychle vyhodnoceny kritické rozměry omezující operace, jako například montáž v omezeném prostoru nebo dosah na předměty. Stanovení rozměrů jinak vyžaduje zkoušky s velkým množstvím zkušební osob.

Při použití modelů se v jednom a tomtéž zkušebním uspořádání uplatňuje několik ergonomických hledisek (například antropometrické, polohové, vizuální, související se sílou a dynamikou). Jako univerzální návrhová (konstrukční) pomůcka je model zvláště užitečný pro zcela nové návrhy, kdy neexistují žádná doporučení týkající se rozměrů a nejsou k dispozici žádné referenční situace pro komplexní hodnocení. V průběhu navrhování (konstruování) usnadňuje použití počítačového modelování s modelem lidského těla výměnu informací a spolupráci mezi různými odborníky a uživateli.

Jsou-li vhodně používány, urychlují počítačové modely celý navrhovací (konstrukční) proces a snižují jeho náklady. Ergonomický proces navrhování je celkově popsán v EN 614-1.

Použití počítačových modelů nezabezpečí automaticky vhodné konstrukční řešení, modely mohou být dokonce použity nesprávně. Návrhář je může použít nevhodně, například zvolením nevhodné polohy nebo poskytnutím příliš malého prostoru pro pohyby. Není vyloučeno, že si neuvědomí základní omezení počítačových modelů, ať již z antropometrického, pozičního nebo biomechanického hlediska. S rostoucí složitostí systémů modelování může být přístup k údajům o těchto charakteristikách obtížný nebo údaje nelze sledovat.

Dostupnost modelů a systémů modelování lidského těla se doposud mění s ohledem na funkce a vlastnosti, kterými disponují, stejně jako s ohledem na jejich přesnost a použitelnost. V současném vývojovém stádiu mohou nejvíce sofistikované systémy modelování vyžadovat výkonný hardware a speciálně vycvičené uživatele a mohou být pro mnoho návrhářů nedosažitelné. Snadno se může použít nejjednodušší model, ale jeho hodnota pro projektování je omezená. Systémy mohou také různě zdůrazňovat takové složky, jako jsou antropometrická přesnost, biomechanické schopnosti, grafické vizuální znázornění, geometrické řešení, simulace a animace. Výběr modelu a přidružený konstrukční systém je do značné míry kompromisem mezi těmito různými vlastnostmi.

Jakkoliv může být systém modelování sofistikovaný, jsou při jeho výběru a používání a pro ovládací účinky dalších vnějších parametrů nezbytné značné zkušenosti i vysoká úroveň odborného zájmu.

Důležité - Aplikace této části ISO 15536 se má ověřit praktickými zkouškami se skutečnými osobami.