Úvod

Začátkem iniciativy pro Dublinské jádro v roce 1995 se stal pracovní seminář v Dublinu (Ohio). Semináře se zúčastnili knihovníci, výzkumní pracovníci pro digitalizaci knihoven, dodavatelé obsahu a odborníci na úpravu fotosazby za účelem zdokonalení zpřístupnění standardů informačních zdrojů. Původní Dublinské jádro byl malý soubor deskriptorů, který rychle zaujal širokou škálu poskytovatelů informací v umění a kultuře, vědě, školství, obchodě a státní správě.

Od doby konání pracovního semináře neustále roste zájem o prvky popisu zdrojů, které jsou jednoduché pro tvorbu a srozumitelné pro všechny. Obecně je požadováno zvyšování průhlednosti zdrojů ve fondech napříč sektory a objektovými doménami včetně nízkých nákladů. Služby vyžadující sémanticky bohatší popisy by měly navíc získat mezioborový přístup, aby tak poskytovaly všeobecně srozumitelné popisy společné napříč všem oborům. Pro turisty jsou příhodné digitální symboly. Uživatelé hledající informace na internetu v cizích oborech mohou využít omezený slovník Dublinského jádra k získání základních ponaučení v jazyce pro ně srozumitelném. Kompletní přístup ke kultuře a jejím službám stále vyžaduje suverénní znalost místního slovníku a prostředí. Právě soubor srozumitelných skutečností popsaných v Dublinském jádru upoutá pozornost na zahraniční informační portály, které by jinak zůstaly nepovšimnuty.

Zájem o prolínající se obory je motorem pro rostoucí účast v řadě dalších pracovních seminářích k Dublinskému jádru. Soubor prvků (metadata) Dublinského jádra, který je zde popsán, je souborem 15 deskriptorů, které jsou výsledkem úsilí o mezinárodní a interdisciplinární sjednocení. Dublinské jádro v současnosti existující ve více než 20 překladech, bylo přijato CEN/ISSS (European Comittee for Standardization/Information Society Standardization System) a je dokumentem ve dvou RFC (Request for Comments). Také má oficiální status v rámci WWW Consortium a v ISO 23950. Dublinské jádro - soubor datových prvků (metadat) byl schválen jako národní americký standard - UN National Standard (ANSI/NISO Z39.85) a formálně převzat sedmi státy za účelem zlepšení přístupu k informacím elektronickou cestou. Byl také převzat několika nadnárodními agenturami jako je WHO (Světová zdravotnická organizace). Dublinské jádro jako svoji základnu využívají vzdělávací a státní instituce a četné knihovny a archivy.

Dublinské jádro nenahrazuje žádný jiný standard metadat. Přesněji řečeno je určen ke společné existenci, často pro stejný zdroj popisu, se standardy metadat nabízející jinou sémantiku. Předpokládá se, že záznamy o popisu budou obsahovat směsici základních prvků jak jednoduchých tak složených popsaných na základě různých standardů pro metadata. Příklady pro mísení a HTML kódování Dublinského jádra obecně jsou uvedeny v RFC 2731 [RFC 2731].

Jednoduchost Dublinského jádra může být jak výhodou, tak i nevýhodou. Jednoduchost snižuje náklady na tvorbu metadat a zlepšuje interoperabilitu. Na druhé straně jednoduchost nevyhovuje sémantické a funkční významové bohatosti, která je podporována složenými schématy metadat. Ve skutečnosti datové prvky Dublinského jádra vyměnily významovou bohatost za výraznější zviditelnění. Návrh Dublinského jádra zmírňuje tuto nevýhodu podporou využití významově bohatších schémat metadat v kombinaci s Dublinským jádrem. Za účelem exportu nebo křížového vyhledávání lze i významově bohatší schémata promítnout do prvků Dublinského jádra. Naopak záznamy Dublinského jádra lze využít jako výchozí bod pro tvorbu složitějších popisů.