Úvod

Chování ochranných povlaků vytvořených z nátěrových hmot a obdobných výrobků nanesených na ocelovém podkladu významně závisí na stavu ocelového povrchu bezprostředně před nanesením povlaku. Základními známými činiteli ovlivňujícími toto chování jsou:

a)  přítomnost rzi a okují;

b)  přítomnost nečistot na povrchu včetně solí, prachu, oleje a mastnot;

c)  profil povrchu.

ISO 8501, ISO 8502 a ISO 8503 byly připraveny, aby poskytly metody hodnocení těchto faktorů, zatímco ISO 8504 poskytuje informace o metodách přípravy, které jsou vhodné pro čistění ocelových podkladů a udává schopnost každé z nich dosáhnout předepsané úrovně čistoty.

Tyto mezinárodní normy neobsahují doporučení týkající se systémů ochranných povlaků aplikovaných na ocelové povrchy. Neobsahují ani doporučení na kvalitu povrchu požadovanou pro konkrétní případy, i když kvalita povrchu může mít přímý vliv na volbu nanášeného ochranného povlaku a na jeho funkčnost. Taková doporučení lze najít v jiných dokumentech, např. v národních normách a příručkách správné praxe. Uživatelé těchto mezinárodních norem budou muset zajistit, že stanovené kvalitativní parametry jsou:

–      slučitelné a vhodné z hlediska jak daných podmínek prostředí, kterým bude ocel vystavena, tak použitého ochranného systému, a

–      dosažitelné předepsanou metodou čistění.

Čtyři mezinárodní normy vztahující se k výše uvedenému pojednávají o následujících aspektech přípravy ocelových podkladů před aplikací nátěrových hmot a obdobných výrobků:

–      ISO 8501 o vizuálním vyhodnocení čistoty povrchu;

–      ISO 8502 o zkouškách pro vyhodnocení čistoty povrchu;

–      ISO 8503 o charakteristikách drsnosti povrchu otryskaných ocelových podkladů;

–      ISO 8504 o metodách přípravy povrchu.

Každá z těchto mezinárodních norem se dělí na samostatné části. Tato část ISO 8502 popisuje metodu hodnocení chloridových solí, které jsou snadno rozpustné ve vodě a jsou přítomné na povrchu oceli. Zarezivělé ocelové podklady, zvlášť stupně zarezavění C nebo D (viz ISO 8501-1), dokonce i když jsou očištěny otryskáním na stupeň přípravy Sa 3 (viz ISO 8501-1), mohou být ještě kontaminovány rozpustnými solemi a korozními produkty. Tyto sloučeniny jsou téměř bezbarvé a soustřeďují se v nejnižším bodě korozního důlku. Pokud nejsou před nanesením nátěru odstraněny, mohou chemické reakce vést k rozsáhlému nahromadění rzi, které naruší přilnavost mezi podkladem a aplikovaným ochranným povlakem. I když je sůl snadno rozpustná ve vodě, je často nemožné úplně ji odstranit jednoduchým omytím, jak je popsáno v tomto postupu. Metoda tedy nestanovuje celkové množství chloridů na povrchu, ale poskytuje údaj o úrovni čistoty povrchu. Prodloužení doby mytí by mělo odstranit větší část soli.

UPOZORNĚNÍ - Postup popsaný v této části ISO 8502 má být prováděn kvalifikovanými chemiky nebo jinými vhodně vyškolenými a/nebo kontrolovanými pracovníky. Pokud nejsou zavedena odpovídající bezpečnostní patření, mohou být látky a postupy používané v této metodě zdraví škodlivé. Na určitá specifická rizika je upozorněno v textu (viz 4.5). Tato část ISO 8502 se týká pouze technické vhodnosti a nezprošťuje uživatele zákonných povinností, týkajících se ochrany zdraví a bezpečnosti práce.

1 Předmět normy

Tato část ISO 8502 popisuje metodu pro stanovení chloridových solí, které jsou snadno rozpustné ve vodě a vyskytují se na ocelovém povrchu. Metoda je také použitelná na povrchy již dříve opatřené nátěrem. Obvykle bude prováděna v laboratoři s použitím vod získaných omýváním povrchů v místě expozice.

Metoda je použitelná pro stanovení solí usazených na ocelovém povrchu před, během a po čistících operacích.

POZNÁMKA 1 Ačkoliv postup stanovení chloridů je obecně přesný, celková přesnost metody je omezena nepřesnostmi při vzorkování. Navíc stopy chloridů železa na dně důlků jsou velmi těžko extrahovatelné do vzorku.