Úvod

Od jakosti současných výrobních procesů se často očekává dosažení tak vysokých hladin, že počet neshodných jednotek se uvádí v počtu jednotek na milion (10^-6). Za těchto okolností běžně používané přejímací plány - například uváděné v ISO 2859-1 - vyžadují neúnosně vysoké rozsahy výběrů. K překonání tohoto problému uživatelé aplikují přejímací plány s vysokými pravděpodobnostmi nesprávných rozhodnutí, nebo v extrémních situacích upouštějí od použití přejímacích plánů vůbec. Ovšem v celé řadě situací je stále třeba přijímat výrobky s vysokou jakostí pomocí normalizovaných statistických metod. V takových případech je třeba použít statistické postupy, které vyžadují nejmenší možné rozsahy výběrů. Přejímací plány postupným výběrem jsou jediné statistické postupy, které - jako jediné mezi všemi možnými přejímacími plány s podobnými statistickými vlastnostmi - splňují požadavek nejmenšího průměrného rozsahu výběru. Ukazuje se tedy naléhavá potřeba předložit přejímací plány postupným výběrem, které jsou ze statistického hlediska rovnocenné obvykle užívaným přejímacím plánům z ISO 2859-1, ale oproti nim vyžadují menší průměrné rozsahy výběrů.

Zásadní předností přejímacích plánů postupným výběrem je snížení průměrného rozsahu výběru. Průměrný rozsah výběru je vážený průměr všech rozsahů výběrů, které mohou nastat při použití určitého přejímacího plánu pro danou dávku nebo úroveň jakosti procesu. Podobně jako přejímací plány dvojím a několikerým výběrem i použití přejímacích plánů postupným výběrem vede k menšímu průměrnému rozsahu výběru než je tomu u přejímacích plánů jedním výběrem se stejnými operativními charakteristikami. Nicméně průměrná úspora je při použití přejímacích plánů postupným výběrem dokonce větší než při použití přejímacích plánů dvojím nebo několikerým výběrem. Pro dávky velmi dobré jakosti mohou maximální úspory u přejímacích plánů postupným výběrem dosáhnout 85 % ve srovnání se 37 % pro přejímací plány dvojím výběrem a 75 % pro přejímací plány několikerým výběrem. Na druhé straně, při použití přejímacího plánu dvojím, několikerým a postupným výběrem, může skutečný počet jednotek kontrolovaných v konkrétní dávce přesáhnout rozsah výběru odpovídajícího přejímacího plánu jedním výběrem, n₀. Pro přejímací plány dvojím a několikerým výběrem existuje horní mez 1,25 n₀ ke skutečnému počtu jednotek, které se mají kontrolovat. Pro klasické přejímací plány několikerým výběrem taková mez neexistuje a skutečný počet kontrolovaných jednotek může významně překročit rozsah výběru n₀ odpovídající přejímacímu plánu jedním výběrem nebo dokonce rozsah dávky N. Pro přejímací plány postupným výběrem popsané v této části ISO 2859 se uvádí pravidlo zkrácení představující horní mez 1,5 n₀ vůči skutečnému počtu jednotek, které mají být kontrolovány.

Další faktory, které se mají vzít v úvahu, jsou:

a)  Jednoduchost

Pravidla spojená s přejímacím plánem postupným výběrem jsou kontrolory mnohem snadněji nesprávně chápána než jednoduchá pravidla pro přejímací plány jedním výběrem.

b)  Variabilita v rozsahu kontrol

Protože skutečný počet kontrolovaných jednotek pro konkrétní dávku není předem znám, přináší použití přejímacích plánů postupným výběrem různé organizační těžkosti. Například může být obtížný časový rozpis kontrolních operací.

c)  Snadnost odběru jednotek zahrnovaných do výběru

Je-li odběr jednotek zahrnovaných do výběru drahý v různých časech, potom snížení průměrného rozsahu výběru u přejímacích plánů postupným výběrem může být vyváženo růstem nákladů na odběr vzorků.

d)  Trvání zkoušky

Trvá-li zkouška jedné jednotky dlouho a může-li být zkoušeno současně několik jednotek, jsou přejímací plány postupným výběrem  časově náročnější než přejímací plány jedním výběrem.

e)  Variabilita jakosti uvnitř dávky

Je-li dávka tvořena dvěma nebo více poddávkami z různých zdrojů a je-li podezření, že existuje významný rozdíl v jakostech těchto poddávek, je odběr reprezentativního vzorku při aplikaci přejímacího plánu postupným výběrem mnohem obtížnější, než při aplikaci přejímacího plánu jedním výběrem.

Výhody a nevýhody přejímacích plánů dvojím a několikerým výběrem vždy leží mezi těmi, které přísluší přejímacím plánům jedním a postupným výběrem. Vyváženost mezi výhodou menšího průměrného rozsahu výběru a výše uvedenými nevýhodami vede k závěru, že přejímací plány postupným výběrem jsou vhodné pouze tehdy, když je kontrola jednotlivých jednotek nákladná ve srovnání s náklady na režijní kontrolu.