Úvod

Shunt je umělé propojení dvou částí uvnitř těla. Pro léčbu hydrocefalu se z počátku zaváděl ventrikulo-atriální shunt pro řízení intraventrikulárního tlaku v mozku pacientů. V současné době se přednostně implantují ventrikulo-peritoneální shunty. Ve speciálních případech se implantuje lumbo-peritoneální shunt. Obvykle hydrocefalový shunt obsahuje ventil, který určuje výsledný intraventrikulární tlak v mozku pacientů a ovlivňuje rychlost průtoku přes shunt.

V současné době jsou komerčně dostupné následující typy ventilu:

a)    Konvenční ventily pro diferenční tlak (DP-ventily, podle anglického differential-pressure valves) jsou konstruovány jako ventily s koulí v kuželu, membránové ventily nebo silikonové štěrbinové ventily. Mají jednu charakteristiku otvíracího tlaku. Jestliže diferenční tlak mezi vstupem a výstupem překročí tento otvírací tlak, ventil se otevře. Po otevření vykazují různé typy DP-ventilů široký rozsah různých průtokových charakteristik. Rozdíly v důsledku změněné polohy pacienta nemají vliv na funkci těchto ventilů.

b)    Nastavitelné DP-ventily fungují podobně jako konvenční DP-ventily. Na rozdíl od nenastavitelných ventilů poskytují možnost neinvazivního přestavení otvírací charakteristiky ventilu po implantaci. Neberou do úvahy změny tlaku způsobené změněnou polohou pacienta.

c)    Gravitační ventily nebo hydrostatické prostředky berou do úvahy změněné fyzikální parametry v shuntu v důsledku změněné polohy pacienta. Účelem těchto prostředků je zabránit nefyziologickému negativnímu intravertikulárnímu tlaku při vzpřímené poloze pacienta, který by mohl mít za následek hydrostatický tlak v shuntech s nastavitelnými nebo nenastavitelnými DP-ventily. Komerčně jsou dostupné tři odlišné hydrostatické prostředky: prostředky snižující průtok, ventily s tzv. „antisifonovým prostředkem“ nebo „sifonem řízený prostředek“ a gravitačně posilované prostředky.

d)    Další nastavitelné ventily, např.:

–      gravitační ventily: nastavitelné hydrostatické prostředky přítomné navíc k charakteristikám hydrostatických prostředků (skupina 4) s možností neinvazivního přestavení otvírací funkce prostředku;

–      nastavitelné antisifonové prostředky ventilů;

–      nastavitelné ventily snižující průtok.

I když jsou technické a fenomenologické funkce těchto prostředků významně odlišné, nebylo u žádného prostředku vědecky prokázáno, že je nejlepší. V důsledku důležitých technických rozdílů jsou potřebné specifické zkušební postupy pro zkoumání funkce různých ventilů.