Úvod

Ukazuje se určitá potřeba odděleně charakterizovat snížení přenosu zvuku stěnami nebo stropy a jejich přídavnými akustickými konstrukcemi. Na jedné straně se používají různě komplikované technologie a na druhé straně evropský výpočetní model pro akustická opatření na budovách rozlišuje vliv jednotlivých prvků, od vzduchové neprůzvučnosti stěny (nebo stropu) až po zlepšení neprůzvučnosti přídavnou konstrukcí. Laboratorní měření zlepšení neprůzvučnosti je předmětem této normy ISO 140-16.

Charakterizování samotné přídavné konstrukce vyžaduje, aby její akustické vlastnosti byly nezávislé na základní konstrukci na které je připevněna. To bývá splněno, jestliže plošná hmotnost základní konstrukce je mnohem větší než plošná hmotnost přídavné konstrukce a jestliže koincidenční kmitočet základní konstrukce leží pod měřeným kmitočtovým rozsahem a konstrukční spojení mezi přídavnou konstrukcí a základní konstrukcí je malé. Pokud se skutečná situace liší od těchto podmínek, vliv přídavné konstrukce se přinejmenším zvětší, v závislosti na vlastnostech základní konstrukce. Nezávislé charakterizování akustické účinnosti přídavné konstrukce tudíž vyžaduje velmi těžké masivní konstrukce, i když mnoho praktických aplikací obsahuje rozmanité lehké konstrukce. Jako praktický kompromis se nabízejí různé přístupy ke zkoušení.

–      Přídavná konstrukce se v každém případě aplikuje buď na těžkou masivní stěnu s plošnou hmotností přibližně 350 kg/m² s koincidenčním kmitočtem okolo 125 Hz, nebo na normalizovaný betonový strop podle ISO 140-8, v závislosti na způsobu použití přídavné konstrukce. Změřené zlepšení způsobené přídavnou konstrukcí se uvádí jako kmitočtově závislé spektrum a jako jednočíselná hodnota zlepšení v souladu s přílohami A a B. Výsledky založené na průměrných charakteristikách základní konstrukce jsou značně nezávislé na příslušných vlastnostech zařízení zkušebny a na základní použité konstrukci, což umožňuje charakterizovat přídavnou konstrukci obvyklým způsobem.

–      Pokud je předmětem zájmu účinnost přídavné konstrukce na zobecněné lehké plné stěně, použije se standardní lehká základní stěna o plošné hmotnosti přibližně 70 kg/m² s koincidenčním kmitočtem okolo 500 Hz. Výsledky se uvádí jako kmitočtově závislé spektrum a jako jednočíselná hodnota zlepšení v souladu s přílohami A a B. Střední poloha koincidenčního kmitočtu může výrazně ovlivnit zlepšení vlivem přídavné konstrukce. Tyto výsledky nejsou proto vhodné pro převádění na jiné základní konstrukce. S použitím váhové procedury podle příloh A a B lze ale vliv příslušných vlastností zkušebního zařízení a základní použité konstrukce minimalizovat, což umožňuje srovnatelnost výsledků mezi různými laboratořemi.

–      Aby bylo možné určit účinnost přídavné konstrukce ve speciálních situacích, mohou se použít i jiné základní konstrukce vedle těch, které jsou určeny pro všeobecné charakterizování výrobku. Pokud v tomto případě nejsou k dispozici žádné střední hodnoty základní konstrukce, mohou být jednočíselné výsledky stanoveny jako přímý rozdíl mezi váženými hodnotami neprůzvučnosti s přídavnou konstrukcí a bez přídavné konstrukce (dále nazývané jako „přímý rozdíl vážených neprůzvučností“). Tyto hodnoty zlepšení zahrnují podrobné vlastnosti laboratoře a základní konstrukce, což umožňuje srovnání různých přídavných konstrukcí za těchto příslušných podmínek.

Pružné, lehké základní konstrukce a konstrukce s tloušťkovými rezonancemi uvnitř měřeného kmitočtového rozsahu jsou mimo působnost této normy ISO 140, jelikož jejich vliv není předvídatelný.

Z normativních důvodů a porovnatelnosti jsou všechna měření a hodnocení normativně stanovena v třetinooktávových pásmech. Dodatečné výsledky v oktávových pásmech mohou být případně odvozeny z třetinooktávových výsledků.

Zlepšení neprůzvučnosti přídavnou konstrukcí se může lišit pro přímý a boční přenos zvuku, stejně tak jako pro zvuk šířený vzduchem nebo pro kročejový zvuk. Metoda popsaná v této části normy ISO 140 poskytuje zlepšení neprůzvučnosti pro přímý přenos zvuku vzduchem.