ICS 11.100 Červenec 2007
|
Klinické laboratorní zkoušky a zkušební systémy |
ČSN
|
idt ISO 20776-1:2006
Clinical laboratory testing and in vitro diagnostic test systems - Susceptibility testing of infectious agents and evaluation
of performance of antimicrobial susceptibility test devices - Part 1: Reference method for testing the in vitro activity
of antimicrobial agents against rapidly growing aerobic bacteria involved in infectious diseases
Systèmes d’essais en laboratoire et de diagnostic in vitro - Essais de réceptivité d’agents infectieux et évaluation
des performances des dispositifs de réceptivité antimicrobienne - Partie 1: Méthode de référence pour la détermination
de la sensibilité in vitro aux agents microbiens des bactéries aérobies à croissance rapide impliquées dans les
maladies infectieuses
Labormedizinische Untersuchungen und In-vitro-Diagnostika-Systeme - Empfindlichkeitsprüfung von Infektionserregern
und Evaluation von Geräten zur antimikrobiellen Empfindlichkeitsprüfung - Teil 1: Referenzmethoden zur Testing
der In-vitro-Aktivität von antimikrobiellen Substanzen gegen Bakterien, die Infektionskrankheiten verursachen
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 20776-1:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze.
This standard is the Czech version of the European Standard EN ISO 20776-1:2006. It was translated by Czech Standards Institute. It has the same status as the official version.
 | © Český normalizační institut, 2007 Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu. | 78943 |
Národní předmluva
Vypracování normy
Zpracovatel: Doc. MUDr. Petr Schneiderka, CSc., IČ 6186449
Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Ladislav Rychnovský, CSc.
|
Listopad 2006 |
ICS 11.100
|
Klinické laboratorní zkoušky a zkušební systémy pro diagnostiku Clinical laboratory testing and in vitro diagnostic test systems - |
|
|
Systèmes d’essais en laboratoire et de diagnostic |
Labormedizinische Untersuchungen und In-vitro- |
Tato evropská norma byla schválena CEN 2006-11-14.
Členové CEN jsou povinni splnit Vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se musí této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací dát status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
|
CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum: rue de Stassart 36, B-1050 Brusel © 2006 CEN Veškerá
práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN ISO 20776-1:2006 E |
Předmluva
Tento dokument (EN ISO 20776-1:2006) byl vypracován technickou komisí CEN/TC 140 „Diagnostické zdravotnické prostředky in vitro“, jejíž sekretariát zajišťuje DIN, ve spolupráci s technickou komisí ISO/TC 212 „Klinické laboratorní zkoušky a zkušební systémy pro diagnostiku in vitro “.
Této evropské normě je nutno nejpozději do května 2007 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do května 2007.
Tento dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu a podporuje splnění podstatných požadavků směrnice (směrnic) EU.
Vztah ke směrnici (směrnicím) EU je uveden v informativní příloze ZA, která je nedílnou součástí této normy.
Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska.
Obsah
Strana
Úvod................................................................................................................................................................................................... 6
1 Předmět normy.................................................................................................................................................................... 7
2 Termíny a definice............................................................................................................................................................... 7
3 Postupy zkoušek................................................................................................................................................................. 9
3.1 Všeobecně........................................................................................................................................................................... 9
3.2 Medium................................................................................................................................................................................. 9
3.3 Antimikrobiální činidla........................................................................................................................................................ 9
3.4 Příprava inokula................................................................................................................................................................. 14
3.5 Inokulace mikrotitračních destiček................................................................................................................................. 15
3.6 Inkubace mikrotitračních destiček.................................................................................................................................. 15
3.7 Odečítání výsledků............................................................................................................................................................ 15
3.8 Zvláštní situace, za nichž zkouška MIC může dávat nespolehlivé výsledky............................................................ 15
4 Kontrola kvality................................................................................................................................................................... 17
Příloha A (normativní) Požadavky na Muellerův-Hintonův bujón........................................................................................... 21
Příloha ZA (informativní) Vztah mezi touto evropskou normou a základními požadavky směrnice 98/79/EC............. 23
Bibliografie...................................................................................................................................................................................... 24
Úvod
Zkoušky citlivosti in vitro se provádí u mikroorganizmů podezřelých z vyvolávání nemocí, zvláště patří-li organizmus ke druhu, který může vykazovat rezistenci vůči často používaným antimikrobiálním činidlům. Zkoušky jsou důležité také při získávání přehledu o rezistenci, při epidemiologických studiích citlivosti a při porovnávání nových a existujících činidel.
Ke stanovení minimálních inhibičních koncentrací (MIC) antimikrobiálních činidel jsou používány ředicí postupy, které jsou současně referenční metodou pro zkoušení antimikrobiální citlivosti. Metody MIC jsou používány pro získání přehledu o rezistenci, srovnávací zkoušení nových činidel, určení citlivosti organizmů poskytujících rovnocenné výsledky v rutinních zkouškách, pro zkoušky organizmů, u nichž rutinní zkoušky mohou být nespolehlivé, a v případě, že je pro klinické účely požadován kvantitativní výsledek. Při ředicích zkouškách se na řadě agarových ploten (agarové ředění) nebo v tekutých půdách (bujónové ředění) obsahujících řady ředění antimikrobiálního činidla sleduje schopnost mikroorganizmů viditelně růst.
Nejnižší koncentrace antimikrobiálního činidla (v mg/l), která za definovaných podmínek in vitro a po stanovenou dobu zabrání viditelnému růstu mikroorganizmu, je označována jako MIC. MIC je pro klinika ukazatelem citlivosti mikroorganizmu vůči antimikrobiálnímu činidlu a pomáhá při rozhodováních o léčbě. Protože výsledky mohou být významně ovlivněny použitou metodou, vyžaduje zajištění reprodukovatelnosti výsledků uvnitř laboratoře a mezi laboratořemi pečlivou kontrolu a standardizaci. Obecně se připouští, aby výsledky bujónové zkoušky MIC byly reprodukovatelné v rozmezí jednoho dvojnásobného ředění oproti skutečné hodnotě (tj. ± jedna jamka nebo jedna zkumavka v řadě dvojnásobných ředění).
Bujónové ředění je technika, při níž se do nádobek obsahujích stejné objemy tekuté půdy s roztokem antimikrobiálního činidla o rostoucích (obvykle geometricky) koncentracích inokuluje známý počet mikroorganizmů.
Bujónové mikroředění označuje provedení zkoušky bujónového ředění v mikrotitračních destičkách.
Metoda popsaná v této části ČSN EN ISO 20776 je určena ke zkoušení čistých kultur aerobních bakterií snadno rostoucích při celonoční inkubaci na agaru a dobře rostoucích v Muellerově-Hintonově bujónu, který může obsahovat suplementy. Metoda bujónového mikroředění popsaná v této části ČSN EN ISO 20776 je v podstatě stejná jako metoda používaná v řadě zemí včetně Francie [1], Německa [2], Švédska [3], Spojeného království [4] a Spojených států [5]. Metoda je také v podstatě stejná jako metoda bujónového mikroředění publikovaná Evropskou komisí pro zkoušení antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing, EUCAST) [6]. Všechny tyto metody jsou založeny na metodě popsané Ericssonem a Sherrisem [7].
UPOZORNĚNÍ Použití této části ČSN EN ISO 20776 může zahrnovat nebezpečné materiály, činnosti a zařízení. Smyslem této části ČSN EN ISO 20776 není uvádět veškeré bezpečnostní problémy, které jsou s jejím používáním spojeny. Uživatel této části ČSN EN ISO 20776 je odpovědný za zavedení odpovídajících bezpečnostních a zdravotních opatření a určení použitelnosti omezujících předpisů před jejím použitím.
1 Předmět normy
Tato část ČSN EN ISO 20776 popisuje jednu referenční metodu pro stanovení MIC, bujónové mikroředění. MIC odráží účinnost léčiva za popsaných zkušebních podmínek a pro klinické účely může být interpretována také s přihlédnutím k dalším faktorům, jako jsou farmakologie léčiva nebo mechanismus bakterální rezistence. To umožňuje kategorizaci bakterií na „citlivé“ (S), „středně citlivé“ (I) nebo „rezistentní“ (R). Rozložení MIC může být navíc použito k určení divokých typů nebo jiných typů bakteriálních populací. Ačkoli klinická interpretace hodnoty MIC není předmětem této části ČSN EN ISO 20776, jsou pro usnadnění klinické interpretace u některých kombinací antimikrobiální látka - bakterie potřebné úpravy základní metody. Tyto úpravy jsou uvedeny v samostatné tabulce. Pro zajištění srovnatelnosti a spolehlivosti výsledků se doporučuje porovnání dalších metod zkoušení citlivosti (např. rutinních metod nebo diagnostických zkušebních prostředků) s výsledky této referenční metody.
-- Vynechaný text --
Zdroj: www.cni.cz