Úvod

Recyklace plastových odpadů je jedním druhem procesu regenerace materiálu, kterým se šetří zdroje (prvotní suroviny, voda a energie) a současně se minimalizují škodlivé emise do ovzduší, vody a půdy a rovněž dopady na lidské zdraví. Environmentální dopady recyklace se musí posuzovat během celého životního cyklu systému recyklace (od místa vzniku odpadu po likvidaci konečných reziduí). Aby se zajistilo, že recyklace představuje nejlepší environmentální možnost nakládání s dostupnými odpady, měly by být pokud možno splněny některé nezbytné předpoklady:

–      uvažované recyklační schéma by mělo způsobovat menší environmentální dopady než alternativní možnosti regenerace;

–      mělo by být definováno existující nebo potenciální odbytiště, které bude zajišťovat udržitelný provoz průmyslové recyklace;

–      musí být správně navržena schémata sběru a třídění, aby dodávání souborů recyklovatelného plastového odpadu bylo přiměřeně dobře sladěno s dostupnými recyklačními technologiemi a (měnícími se) potřebami identifikovaných odbytišť, přednostně s minimálními společenskými náklady.

Tato norma byla vypracovaná podle směrnic o environmentálních dopadech, které vypracoval CEN a podle CEN/TR 15353 Plasty - Recyklované plasty - Pokyny pro tvorbu norem na recyklované plasty.

POZNÁMKA CEN/TR 15353 bere do úvahy všeobecné environmentální dopady, které jsou charakteristické pro proces recyklace.

Právní předpisy, mezinárodní normy nebo koneční uživatelé mohou vyžadovat vysledovatelnost (zjistitelnost) složek tvořících výrobek, aby byla umožněna lepší kontrola (řízení) výrobku nebo zjištění a odstranění nežádoucího materiálu a/nebo vadných výrobků z trhu. Účelem této normy je popsat postupy nezbytné pro mechanickou recyklaci, které jsou nutné pro výrobky, které mají být vyrobeny zcela nebo částečně z recyklovaných plastů a vyžadují doklad o sledovatelnosti. To umožní výrobcům používat recyklované materiály s důvěrou a poskytovat konečným uživatelům podklady pro jejich akceptování.

Často je však nemožné vysledovat každý jednotlivý výrobek do etapy konečného užití a kontrolovat použití výrobku během jeho životnosti.

Následkem toho jsou výrobky po určitý časový úsek mimo průmyslovou kontrolu. Je možné, že během této doby dojde ke kontaminaci jinými materiály, která může mít vliv na vhodnost výrobku pro recyklaci pro zamýšlená použití. V tomto případě mají subjekty recyklující plastový odpad dvě možnosti. Buď vstupní kontrola nebo třídicí zařízení zaručuje, že se nečistota nedostane do recyklačního procesu nebo se musí použít kvalifikovaný (přesně stanovený) postup, ve kterém znečištění a/nebo příměsi jsou odstraněny do takové míry, že nemají vliv na zamýšlené použití recyklovaného materiálu.

Kromě toho se během zpracování a používání původního výrobku mohou projevit chemické změny nebo změny struktury. V tomto případě subjekty recyklující plastový odpad je mohou recyklovat na nové materiály se zhoršenými vlastnostmi nebo mohou zkusit napravit poškození materiálu nebo mohou vylepšit vlastnosti materiálu přídavkem prvotních složek nebo přísad.

Recyklační proces by měl být navržen tak, aby znečistění nebo poškození materiálu, které by mohlo mít vliv na zamýšlené použití, bylo odstraněno nebo opraveno do té míry, že nebude mít negativní vliv na vhodnost recyklovaného materiálu pro zamýšlené použití. Pokud takové znečistění nebo poškození materiálu nemůže být během recyklace odstraněno nebo opraveno, nákup a/nebo kontrola vstupních materiálů by měla zaručovat, že kontaminovaný nebo poškozený materiál nevstoupí do procesu v množství, které by ovlivnilo vlastnosti recyklátu.

Kontroly vstupního materiálu, recyklačního procesu a vyrobeného materiálu jsou základními nástroji, které určují kvalitu recyklovaných výrobků.

Jestliže je známý původ všech složek výrobku, původních i recyklovaných, je možné vypočítat obsah recyklovaného materiálu, tato hodnota může být vyžadována zákazníky nebo dozorovými orgány.