ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA
ICS 13.080.05 Říjen 2013
Kvalita půdy – Měření stability půdních agregátů vystavených působení vody |
ČSN 83 6632 |
idt ISO 10930:2012
Soil quality – Measurement of the stability of soil aggregates subjected to the action of water
Qualité du sol – Mesure de la stabilité ďagrégats de sols soumis à ľaction de ľeau
Bodenbeschaffenheit – Messung der Stabilität von Bodenaggregaten gegen Wasserbewegung
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 10930:2013. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze.
This standard is the Czech version of the European Standard EN ISO 10930:2013. It was translated by the Czech Office for Standards, Metrology and Testing. It has the same status as the official version.
Národní předmluva
Informace o citovaných dokumentech
ISO 3310-1:2000 zavedena v ČSN ISO 3310-1:2006 (25 9610) Zkušební síta – Technické požadavky a zkoušení – Část 1: Zkušební síta z kovové tkaniny
Upozornění na národní poznámky
Do normy byla k článku 4.1 doplněna informativní národní poznámka.
Vypracování normy
Zpracovatel: Sweco Hydroprojekt a. s., Praha, IČ 26475081, Ing. Lenka Fremrová, ve spolupráci s ČVUT v Praze, Fakultou stavební, katedrou hydromeliorací a krajinného inženýrství, doc. Ing. Václav Kuráž, CSc.
Pracovník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví: Ing. Jan Šuser
EVROPSKÁ NORMA EN ISO 10930
EUROPEAN STANDARD
NORME EUROPÉENNE
EUROPÄISCHE NORM Únor 2013
ICS 13.080.05
Kvalita půdy – Měření stability půdních agregátů vystavených působení vody
(ISO 10930:2012))
Soil quality – Measurement of the stability of soil aggregates subjected to the action of water
(ISO 10930:2012)
Qualité du sol – Mesure de la stabilité ďagrégats |
Bodenbeschaffenheit – Messung der Stabilität |
Tato evropská norma byla schválena CEN dne 2013-02-05.
Členové CEN jsou povinni splnit vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací uděluje status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru CEN-CENELEC nebo u kteréhokoliv člena CEN.
Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru CEN-CENELEC, má stejný status jako oficiální verze.
Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.
CEN
Evropský výbor pro normalizaci
European Committee for Standardization
Comité Européen de Normalisation
Europäisches Komitee für Normung
Řídicí centrum: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel
© 2013 CEN Veškerá práva pro využití v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky Ref. č. EN ISO 10930:2013 E
jsou celosvětově vyhrazena národním členům CEN.
Předmluva
Text ISO 10930:2012 byl vypracován technickou komisí ISO/TC 190 Kvalita půdy Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a byl převzat jako EN ISO 10930:2013 technickou komisí CEN/TC 345 Charakterizace půdy, jejíž sekretariát zajišťuje NEN.
Této evropské normě je nutno nejpozději do srpna 2013 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do srpna 2013.
Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nelze činit odpovědným za identifikaci jakéhokoli nebo všech patentových práv.
Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny oznámit národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.
Oznámení o schválení
Text ISO 10930:2012 byl schválen CEN jako EN ISO 10930:2013 bez jakýchkoliv modifikací.
Obsah
Strana
Úvod 6
1 Předmět normy 7
2 Citované dokumenty 7
3 Termíny a definice 7
4 Chemikálie a zařízení potřebné pro zkoušky stability 7
5 Postup zkoušky 9
5.1 Obecně 9
5.2 Terénní odběr vzorků 9
5.3 Příprava půdního vzorku 9
5.4 Metody zkoušení 9
5.4.1 Metodika 1: rychlé zvlhčení ponořením do vody 9
5.4.2 Metodika 2: pomalé kapilární zvlhčení 10
5.4.3 Metodika 3: mechanická disagregace třepáním v ethanolu 10
5.5 Měření zrnitostního složení zbývajících agregátů 10
6 Výpočet 11
6.1 Obecně 11
6.2 Upravená hodnota MWD pro půdy se skeletem 11
7 Další postup pro strukturně nestabilní (dispersivní) půdy 11
8 Interpretace výsledků 11
9 Protokol o zkoušce 13
Příloha A (informativní) Schéma postupu měření stability agregátů 14
Příloha B (informativní) Příklady prezentace výsledků zkoušek stejného vzorku 15
Příloha C (informativní) Test citlivosti a opakovatelnosti metody s referenčním vzorkem u sedmi zpracovatelů 17
Bibliografie 18
Úvod
Důvodem k zařazení uvedené metody mezi mezinárodní normy je zajištění realistických rozborů stability struktury půdních agregátů, které jsou vystaveny vlivu počasí, kultivace atd. a možnost klasifikace půd na základě stability jejich agregátů.
Metodika je v převážné míře založena na využití zkoušek stability struktury podle Henina a Combeau (1958)[1]. Jsou však také zahrnuty jisté aspekty dalších metod [Yoder (1936)[2], Emerson (1954)[3], Grieve(1980)[4], Kemper a Rosenau (1986)[5], Matkin a Smart (1987)[6]], stejně jako výsledky Le Bissonnaise (1987)[7], Le Bissonnaise a kol. (1989)[8], Le Bissonnaise a Le Soudera(1995)[9] a Le Bisonnaise (1996)[10].
Cílem skupiny tří metod rozborů uvedených v této mezinárodní normě je poskytnout informace pro předpověď půdních vlastností s ohledem na jejich stabilitu struktury, které simulují různé klimatické, hydraulické a mechanické podmínky, jež se mohou vyskytovat v půdních podmínkách. Proto se doporučuje používat tyto tři metodiky pro získání vědeckých informací o vlivu různých mechanismů, které vedou k rozrušení půdních agregátů. Avšak pouze použití zkoušky založené na rychlém zvlhčení, která je časově méně náročná, může být dostačující pro jednoduché porovnání půdních vzorků.
Tyto metody stanovení byly zvoleny z následujících důvodů:
rozlišení mezi jednotlivými mechanismy;
rozlišení mezi jednotlivými fázemi rozrušení agregátů a stanovení jejích důsledků;
vyjádření výsledků v takové formě, která umožňuje jednoduchou interpretaci porovnáním s fyzikálními půdními vlastnostmi v terénu.
V návaznosti na použití metody uvedené v odkazu [1] se v této metodě doporučuje použití ethanolu, což zaručuje, že na jedné straně je disagregace dobře kontrolována, na druhé straně je omezena reagregace částic při vysoušení.
1 Předmět normy
Tato mezinárodní norma uvádí postupy pro stanovení stability půdních agregátů. Může být použita pro široké rozmezí materiálů původem hlavně z orničních horizontů kultivovaných půd. Může být však použita pro jakýkoliv půdní horizont, bez ohledu na to, je-li kultivovaný, nebo nikoli. Analyzovány jsou agregáty v rozmezí od 3 mm do 5 mm.
Přítomnost skeletu ve frakci 2 mm až 5 mm však může zkreslit výsledky. Jestliže je zastoupení skeletu v rozmezí 10 % až 40 %, frakce > 2 mm skeletu získaná z rozboru musí být vymyta a střední vážený průměr (MWD, viz 6.1) musí být vypočítán se skeletem a bez skeletu. Jestliže je podíl skeletu > 40 %, zkouška stability struktury není významná. Metoda není použitelná pro nestrukturní materiály, protože nejsou dostatečně kohezivní, aby tvořily milimetrové agregáty.
Konec náhledu - text dále pokračuje v placené verzi ČSN.
Zdroj: www.cni.cz